VYBERTE SI REGION

Se stepem se dá začít kdykoli. Když je talent

Plzeň /REPORTÁŽ/ – Redaktorka Deníku vyzkoušela workshop pro veřejnost na Plzeňském festivalu stepu. Notes a tužku za boty s plíšky určitě nevymění.

18.5.2015 1
SDÍLEJ:
Fotogalerie
11 fotografií
Na workshopu Plzeňského festivalu stepu si lidé mohli vyzkoušet stepování

Na workshopu Plzeňského festivalu stepu si lidé mohli vyzkoušet stepováníFoto: DENÍK/Milan Říský

Okované botky, cvakání a dupání tak rychlé, až se tají dech. Step je jedna z disciplín, které mě vždycky fascinovaly. Krásně se na to dívá, ráda si podupávám či tleskám do rytmu a všechno vypadá náramně jednoduše. Proč to tedy nezkusit, když už mám tu možnost? Navíc pod vedením špičkové lektorky stepu – Švýcarky s českými kořeny.

Liba Boraková přijela na letošní druhý ročník Plzeňského festivalu stepu poprvé, loni tu byl pouze její syn – jedenáctinásobný mistr světa ve stepu Daniel. A Liba se rovnou ujala workshopu určeného všem, kteří si chtěli tento druh tance vyzkoušet třeba jen jednou v životě.

Je sobota krátce po poledni a v tanečním sále Měšťanské besedy se postupně scházejí ti, kteří si chtějí step vyzkoušet stejně jako já. Nejmladším je odhadem osm devět let, nejstarším kolem pětašedesáti. Obouvám si stepařské boty a ejhle, každý svůj krok najednou vnímám úplně jinak. Stejně jako ostatní si zkouším cvakat jen tak nanečisto do rytmu a připadám si důležitě.
Slova se ujímá naše dnešní lektorka a rovnou nás upozorňuje, že sice už dvacet let učí step, ale nikdy hodinu nevedla v češtině, vždycky jen německy. Sama se stepu věnuje dvacet let, její původní zaměření je balet.

Od kroků k sestavě

Zkoušíme první kroky – špička, pata, dupnout, špička, pata, dupnout. Vždyť na tom nic není, pomyslím si a vesele to švihám spolu s ostatními. Jako by mi Liba četla myšlenky a chtěla mě z tohohle omylu vyvést, předvede nám svižný souzvuk cvaknutí a dupnutí. Teprve když ho zopakuje, dochází mi, že je to totéž, o co se tu snažíme my začátečníci, jen v poněkud zrychlené verzi a doplněné o výměnu nohou. Uf, tak snadné to nebude.

Ačkoli se nás sympatická lektorka snaží nezatěžovat názvy kroků, u některých úderů se tomu nevyhne. Tap. Stamp. Shuffle. Začíná mi z toho jít hlava kolem a občas se ztrácím. Ano, na povrch vyplouvá mé skutečné já. Chybí mi ten správný rytmus, takže na všechno potřebuji víc času.

Musím si v duchu počítat, což mě stojí dost sil a soustředění. To mi potom chybí při rychlém přenášení váhy z nohy na nohu. Takže jsem pomalá a zaostávám. Občas se ale i mně poštěstí a sérii zvládnu téměř bez chyby (alespoň z mého pohledu). Když mezi námi Liba prochází a ukáže mi vztyčený palec, jsem štěstím bez sebe. A okamžitě to kazím, protože jsem se přestala soustředit na počítání.

Na workshopu Plzeňského festivalu stepu si lidé mohli vyzkoušet stepování

Rozhlížím se kolem sebe. Vedle mě je starší pán, který se ani nemusí dívat na nohy a bravurně kroky zvládá, stejně tak mladík za mnou či holčička kousek dál. Jsou tu ale i ti, co jsou na tom podobně jako já. Nikdo z nás to ale nevzdává, všichni se parádně bavíme a zkoušíme to pořád dokola.

Liba Boraková tvrdí, že se stepem se dá začít v jakémkoli věku. Na lekce k ní chodí 76letá dáma, která stepuje sedm let. „Mojí nejstarší žačce bylo osmdesát let, nejmladším bývá kolem čtyř," dozvídáme se od majitelky uznávané taneční školy ve švýcarském Winterthuru. Zhruba v pěti letech začínal i její syn Daniel.

Aniž si to uvědomujeme, postupně spojujeme jednotlivé prvky do jednoduché sestavy. A ejhle, za hodinu a půl už na hudbu tančíme téměř čtyřicetisekundovou pasáž v kuse. Na písničku ji několikrát zopakujeme za sebou, společně i rozdělení na dvě půlky a efekt je úžasný.

Bolestivá zábava

Alespoň na chvíli jsem si připadala jako stepařka, třebaže je mi jasné, že vrozené vlohy k tomuto umění nemám. Později mě překvapuje, že když chci zopakovat alespoň některé kroky, které jsem se naučila, nejde to. Chybí mi plíšky na podrážce, bez cvakání to prostě neumím.

Ve chvíli, kdy vyzuji stepařské boty, mi najednou dochází, jak jsem uřícená. Je to pořádná dřina a velký výdej energie. A to ještě netuším, jak mě budou druhý den bolet nohy a svaly, o nichž jsem ani netušila, že je mám. Když pak večer na Galavečeru sleduji výkony současných stepařských špiček, mám k účinkujícím ještě větší respekt. A vím, že já se raději budu držet notesu, tužky a klávesnice.

Autor: Miroslava Tolarová

18.5.2015 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fanoušek Austrie Vídeň se na zápas nepodíval. Noc strávil na záchytce

Plzeň - Podnapilý muž chtěl napadnout strážníky, ti ho ale stihli zpacifikovat.

Rekonstrukce mostů i samotné budovy. Nádraží čeká další rekonstrukce

Plzeň – Stavbaři v Plzni do tří let zrekonstruují zbývající nástupiště a také mosty přes Mikulášskou ulici. Velké opravy čekají i historickou budovu.

Města a obce na Plzeňsku opět spojí zpívání koled s Deníkem

Plzeňsko – Další ročník oblíbené akce se uskuteční už za pět dní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies