„Nejprve se jednalo především o záležitost módy a zábavy. Bylo důležité zjistit, jak bude trh na nové technologie, tentokrát přímo umístěné ve velmi módním oděvu, reagovat. Tato kolekce měla velký úspěch.

Dnes se již nabízí řada nových možností. Využití nové technologie je možné například v různých průmyslových odvětvích, pro riziková povolání, extrémní sporty nebo pro lékařské účely,“ říká Milan Baxa z plzeňské společnosti Applycon, která je jednou z mála ve světě, které se zabývají takzvanou nositelnou elektronikou.

Lyžování vystřídají rafinerie a elekrárny

Prvními takovými výrobky byly v roce 2004 bundy pro snowboardisty. Tam prý hrála hlavní roli především zábava. Teď už ale existují i oděvy s GPS anténou nebo externí digitální kamerou. „To umožňuje například monitorovat nositele takového oblečení. Užitečné je to například pro záchranáře nebo dělníky na rafineriích či velkých stavbách. Velký význam to může mít například i v jaderných elektrárnách, kde je opravdu velmi důležité monitorování všech úkonů obsluhy,“ vysvětluje Baxa.

Princip je založen na tom, že do látky je zabudován systém kabelů. Pak už stačí jen řídící elektronika v podobě malé krabičky, po jejímž připojení jsou všechny funkce na oděvu aktivovány. Na rukávu je pak textilní klávesnice, kterou je možné celý systém ovládat. Výhodou podle Baxy je i fakt, že po odpojení řídící elektroniky lze oblečení i s kabeláží běžně prát. „Používáme totiž takové materiály, které to bez problémů umožňují. Stejně tak „inteligentní“ oděv vydrží i ne příliš šetrné zacházení ,“ doplňuje. Cena bundy s elektronikou se pohybuje kolem 500 eur.

Češi jsou konzervativní

Mezi poslední trendy patří začlenění solárních článků. Kromě vlastní řídící elektroniky je díky nim možné dobíjet i mobilní telefon, či jiné menší elektronické přístroje.

Podle Baxy se tato technika začíná ve světě pomalu ale jistě prosazovat. Pro Českou republiku to prý ale zatím neplatí. „Lidé jsou tady spíše konzervativní. Oslovili jsme například jednu tuzemskou textilní firmu a ta nás odmítla s tím, že má příliš dlouhé výrobní cykl, a neví, co bude za dva roky, kdy budou dělat novou kolekci,“ pokračuje.

Podle plzeňského horolezce a cestovatele Martina Lišky se jedná o zajímavou věc, kterou by ale při svých expedicích zřejmě nevyužil. „Podle mě to má smysl třeba na Šumavu nebo do Alp na lyžování. Ale třeba do Afghánistánu, kam se právě chystáme, bych si to asi nevzal,“ říká Liška. Uvítal by prý ale, kdyby bylo možné do systému zabudovat vysílačku. „Určitě by to usnadnilo výstup, kdybych jenom zmáčkl knoflík na rukávu a mohl se tak dorozumívat s dalšími členy výpravy,“ říká Liška.

Jeho kolega Roman Pekař má podobné názory. „Pro outdoorový sport to asi ani určeno není. Řadu lidí, kteří třeba jezdí na lyžích nebo na snowboardu, to ale určitě osloví. Domnívám se, že budoucnost využití bude ale zřejmě spíše v oblasti průmyslu,“ dodává.