S babettou na Moravu: Před kopcem se přikrčit a doufat

Osm chlapů z Plzeňska si před týdnem vyzkoušelo, že to jde. Trasu Plzeň – Hlohovec u Lednice a zpět zvládli na těchto mopedech i s výletem do Rakouska za pět dní.

„Ujeli jsme přes 820 kilometrů, průměrná rychlost byla 37 kilometrů v hodině," shrnuje druhou expedici Šlapka Jiří Vojáček z Třemošné, sám hrdý majitel dvou legendárních strojů značky Babetta. A to ještě začátkem loňského roku neměl ani jediný.

„Kolega přišel s nápadem, že bychom mohli jet třeba na Lipno na babettách. Sháněli jsme je u známých a prarodičů, nakoupili jsme je a vyrazili," vzpomíná na první ročník Šlapky Vojáček. Tehdy jich jelo deset, ale výbava byla nulová – jen šroubovák a svíčky.

To letos už se připravovali líp, vezli náhradní díly, byli zkušenější. „Loni jsem o babettě nevěděl nic, teď jsem odborník a dokážu opravit v podstatě cokoli," směje se nadšenec. Také se přidávali další kamarádi. Chvíli se zdálo, že jich pojede čtrnáct, nakonec někteří tuhle výzvu vzdali ještě před startem.

Nováčkem ve výpravě byl i Václav Karásek z Plzně. „Měl jsem najeto asi sto kilometrů, ale na babettě umí jezdit každý, kdo jezdí na kole," říká Plzeňan. Jeho moped nikdo nepřehlédne – je v černých a khaki barvách. „Vašek udělal opak toho, co ostatní – veškerý chrom musel pryč a babetta je celá matná a vojenská," popisuje Jirka Vojáček.

Babettisti spolu s doprovodným autem vyrazili směr jižní Čechy. Všichni se shodují, že první den představoval nejtěžší zkoušku. Lilo jako z konve a kvůli všudypřítomné vodě některé mopedy zlobily. Před deštěm se sice pokoušeli ochránit pláštěnkami, ale nepomáhalo nic. „Na benzině jsme si vzali igelitové rukavice, každý troje, a natáhli jsme je přes naše rukavice. Nohy jsme si zase zabalili do igelitů, ale to nevydrželo a igelit lítal všude. Lidi kolem jsme sice pobavili, ale mokli jsme dál. Nakonec byli všichni naštvaní, vymrzlí, unavení, ale nikdo to nevzdal," podotýká Vojáček.

Další dny už se počasí umoudřilo a zpátky už jeli v krátkých rukávech. S babettou, která je známá tím, že se jí do kopce musí pomáhat šlapáním, dokázal jet Jirka Vojáček až 55 kilometrů v hodině. Do kopce ale rychlost rapidně klesá. „Před kopcem se vždycky každý skrčí mezi řídítka, aby snížil odpor, přidá plyn naplno a jen čeká, kam babetta dojede a kdy se zastaví," říká muž, který před expedicí strávil v dílně opravováním a vylepšováním svých mopedů stovky hodin.

Výpravě, která skončila ve čtvrtek 22. května, se podařil husarský kousek. Z výletu se totiž vrátili s jednou babettou navíc – majitel penzionu v Třešti, kde byli ubytovaní, jim prodal tu, která mu stála ve stodole. Dokonce se ji podařilo v Hlohovci zprovoznit, takže na vyhlídkovou jízdu po Moravě s výletem i za česko-rakouské hranice s osmicí chlapů mohla jet i řidička doprovodného auta.

Všude, kam babettisti dojeli, budili rozruch – i díky tomu, že si nechali vyrobit speciální expediční trička. „Lidi nám mávali, pískali na nás, troubili, a když zjistili, že jedeme z Plzně, nechtěli tomu věřit," popisuje zážitky Václav Karásek. Ten si krátce po návratu pořídil další dva kousky, které nyní bude opravovat a zprovozňovat.

Účastníci Šlapky už nyní plánují další ročník. A měl by být znovu delší než ty předchozí. „Buď pojedeme na Slovensko, odkud babetty pocházejí, nebo na Balaton. Ve hře je ale i kratší varianta – severní Čechy," dodává Vojáček.