„Jsem gay, ale rodičům to neřeknu,“ zaznělo dokonce. Psychologové tvrdí, že na vině jsou časté rozpady rodin, které v dětech vzbudí nedůvěru korunovanou někdy názorem, že nejde věřit nikomu, když ti dva lidé, o kterých jsem si myslel, že jsou hodní a mají se rádi, teď na sebe házejí špínu.

„Když už k rozvodu dojde, rodiče by se měli chovat jako rozumní lidé. Neměli by zatahovat děti do vzájemných bojů,“ vysvětlila ředitelka Pedagogicko–psychologické poradny Plzeň–město Blanka Veselá. Děti se pak z pudu sebezáchovy uzavřou do sebe nebo svoje názory tlumočí kamarádům, kteří jsou na tom stejně nebo ještě hůře než oni. Někdy to pak končí v partě u alkoholu a drog.

„Někteří rodiče doma už nechtějí poslouchat špatné zprávy například o pětkách nebo poznámkách. Ze všech stran se na ně totiž valí špatné zprávy. Slyší je v práci i v televizi, takže oni chtějí mít alespoň doma klid,“ uvedla Veselá. Pak reagují emocionálně, křičí na děti nebo je za nepříjemné zprávy i bijí. V takových případech by psycholožka doporučovala, aby rodiče klidně dítěti řekli, že na řešení v tuto chvíli nemají a že si vše musejí rozmyslet a mohou si s dětmi popovídat třeba o dva dny později. Podle ní se děti od rodičů odvracejí i kvůli tomu, že jejich živitelé si na ně nemohou nebo nechtějí udělat čas a věnovat se jim. Povídat si s nimi, společně sportovat.

Část dětí se pak obrací na linku bezpečí. Podle její pracovnice Libuše Lovásové se děti nejčastěji svěřují s problémy s alkoholem a s kouřením. Někdy, když to nejde jinak, radíme dětem, aby se obrátily na jiné příbuzné, například na prarodiče.Více než děti se na linku obracejí kvůli problémům s dětmi jejich rodiče.