Rodiče v Plzni chtějí Waldorfskou školu

„Waldorfská pedagogika nerozvíjí jen intelekt dítěte, tedy jeho hlavu, ale i srdce a ruce. Rozvine v něm tvůrčí, pozitivní a zodpovědný vztah k sobě a k okolnímu světu. Tento přístup se uplatňuje v běžných předmětech, ale i v předmětech, které se na jiných školách nejsou,“ říká Jana Plešmídová z Alternativy W. Hlavní vyučovací hodina, která trvá 120 minut se skládá ze tří částí. V první si děti vše vyzkouší, předvádějí, ve druhé samostatně pracují a ve třetí si vypráví příběhy. V první třídě to jsou pohádky, ve druhé bajky, v osmé třeba příběhy slavných vynálezců a objevitelů.

Rodičů, kteří o zřízení Waldorfské školy v Plzni stojí, je nyní asi šedesát, připojit se ale mohou i další. „Pokud zde škola nebude, učila bych svého, nyní tříletého, syna raději doma,“ svěřila se Petra Lammas z Plzně. Stejný zájem mají také ostatní matky. Jitka Havlová z Plzně dokonce uvažuje o tom, že by ve škole v budoucnu sama učila.

Waldorfská škola je státní, neplatí se. „Není určená pro děti zvláště nadané nebo naopak pro děti, které mají s učením potíže. Je to škola pro všechny děti. Doufáme, že první třídu zde otevřeme během dvou let,“ doplňuje Plešmídová.

Magistrát prý waldorfskou školu v Plzni podpoří. „O vzniku školy se bude jednat. Sdružení Alternativa W požaduje zatím alepoň jednu třídu v základní škole, myslím ale, že spojení s klasickou školou není vhodné. Budeme proto hledat samostanou budovu, vše ale záleží na tom jak rozhodne rada města,“ říká Alena Wolerová odboru školství, mládeže a tělovýchovy.

Děti se ve Waldorfské škole učí nejdříve psát a potom teprve číst. Také píší nejdříve tiskací a teprve potom psací písmena. Všechny děti se naučí v první třídě plést. Rozvíjí tím motorické dovednosti i intelektuální schopnost mozku. Podle Vlasákové z dnešní doby zmizely klasické pohádky, které dětem ukazují správné příklady dobra a zla. „Dnes to jsou jen takové grotesky. Mají jediný cíl, děti pobavit, o nic jiného nejde,“ míní učitelka.

Děti se učí nejen samostaně myslet, ale také pracovat. Chlapci a děvčata společně v hodinách ručních prací pletou, háčkují a šijí, v řemeslých hodinách řežou, kovají a brousí. „Narozdíl od jiných škol nepoužívají učebnice, vytvářejí si vlastní pracovní sešity, učí se používat encyklopedie, atlasy i jinou literaturu,“ představuje Vlasáková formu výuky. Ve škole se neznámkuje a nepropadá. Učitel hodnotí děti slovně, nesrovnává však žáky mezi sebou, ale jejich výkony dnes a včera. „Například včera měl Pepíček v příkladu dvě chyby a dnes už jen jednu a zítra už nebude možná žádná,“ nastiňuje princip učitelka. Vysvětluje, že žáci nejdříve zjistí, jak věci fungují a teprve druhý den vyvozují z pokusů závěry a pravidla. „Čtyři týdny se učí matematiku, čtyři češtinu a podobně. „Mohou se tak soustředit na problém a poznat souvislosti do hloubky,“ uvádí Vlasáková. Velký důraz je kladený na spolupráci rodičů dětí a školy.