Je sobota odpoledne a procházím centrem města. Všude je plno lidí, nejvíc samozřejmě u jednotlivých loutek. Ty stojí na svých místech na náměstí Republiky i v sadovém okruhu bez hnutí a mlčí. Jen občas se pohnou a pronesou poznámku, že ještě musí odpočívat, ale jejich čas přijde večer. Děti i dospělí se po loutkách natahují, hladí je a fotoaparáty i telefony cvakají. Několik metrů vysoké marionety jsou zkrátka lákadlem. Plno je ale i před stany, kde se konají představení, jež jsou součástí Skupovy Plzně.

Je krátce po osmé hodině večer a znovu přicházím na plzeňské náměstí. To už je pořádně zaplněné, prodrat se někam směrem ke katedrále je téměř nemožné. Mnozí tu čekají už desítky minut, aby měli dobré místo. V tuhle chvíli jsem proto ráda, že mám coby novinářka možnost být na střeše meeting pointu. I tady už je nabito.

Úderem půl deváté už je téměř úplná tma a představení La Niña právě začíná. Objevuje se akrobatka představující dívku Elišku, do pohybu se dává orlice Přemysla s hlasem Jiřího Lábuse. Nad výkony akrobatů vznášejících se nad hlavami tisíců lidí se doslova tají dech. Velmi efektní je i stínohra na domech na náměstí. Za několik minut přichází na náměstí Vlčice, tedy Chrtice, která během let poněkud přibrala. Odteď až do konce představení je Chrtka čelem průvodu, jde jako první a ostatní loutky ji následují.

Část příběhu na náměstí je u konce a Chrtka odjíždí následovaná Velbloudem Kamilem, na němž se veze Eliška. Do pohybu se dává neuvěřitelná masa lidí. Část lidí jde společně s loutkami ulicí Bedřicha Smetany k Brance, část ale loutkám nadchází a jde Františkánskou ulicí směrem k Měšťanské besedě. Tím pádem ale přicházejí o setkání s dalšími loutkami – zbabělým drakem s jeho ohňovým společníky a rytířem Emilem.

Davy lidí nedovolí nikomu příliš vybočovat z průvodu. Člověk tak má jen dvě možnosti – absolvovat trasu do DEPA2015 v Cukrovarské ulici v závěsu některé z loutek a slyšet tak několikrát jen jejich 'hlášky', nebo se vydat proti proudu lidí a poslouchat i ostatní marionety. Ani jedna varianta není ideální. Tím, jak lidé přecházejí tam a zpět a někteří naopak čekají podél cesty, působí průvod trochu chaoticky. U Západočeského muzea v Kopeckého sadech se zapojuje další loutka – zlomyslná bílá kobyla.

Mnoho lidí

Pomalu se dostávám ke kruhovému objezdu na Americké třídě, kde se pohybuje několik vysokých andělů. Nemluví, ale ochotně se fotografují s lidmi. Bohužel nemám šanci sledovat příběh inspirovaný historií města Plzně, který prý loutky během cesty vypráví. Na to je všude až moc lidí a marionety jsou rozesety příliš daleko od sebe. Vlastně jsem slyšela mluvit jen Chrtku a orlici, hlasy i charaktery ostatních loutek mi zůstávají utajeny.

Předběhnu Chrtku a pospíchám do depa, abych měla dobré místo. Podobný nápad mělo ale dalších několik set lidí, v depu se tak už tísníme ve frontě. Lidi jsou zkrátka všude. Ve vymezeném prostoru se už prochází další marioneta – vůbec největší loutka španělského souboru Carros de Foc – vypravěč příběhu a nejlepší kamarád Elišky.

Ohňostroj na závěr

Po několika minutách vchází do areálu Chrtka, za ní pak Kamil, drak a další loutky. Nástup každé z nich doprovázejí tanečníci, kejklíři nebo akrobati na chůdách. Postupně se řadí do prostoru a pak světla v celém areálu zhasínají. Přichází Eliška – krásná obrovská marioneta – a sedá si na obří lavičku vedle vypravěče, nyní už jejího tatínka. Právě se probudila ze svého snu…

Představení, jež lidé sledovali od náměstí až do depa, končí velkolepým ohňostrojem. Poté se světla rozsvěcí a pohádka končí. Tedy alespoň pro dnešní večer. Už v neděli odpoledne budou španělské marionety znovu v centru města a večer se znovu vypraví na společnou pouť do depa. Plzeň se znovu ponoří do Eliščina snu. Potřetí a naposledy.