VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Přes den za notebookem, v noci za volantem

Plzeň -„Čím chceš být, až budeš velká, Martinko?” ptali se mě v dětství rodiče, učitelky i kamarádky. Moje odpověď ale vždycky překvapila.

15.12.2011 1
SDÍLEJ:

Objednávky chodí želvím řidičům na chytré telefony esemeskou. Je pátek deset hodin večer a já mám svůj první kšeft. Už se těším na překvapené zákazníky, normálně totiž ženy pro želvy nejezdíFoto: DENÍK

Nechtěla jsem totiž být princeznou, doktorkou, herečkou, zpěvačkou a vším možným, co malé holčičky chtějí. Já jsem měla jasno. Budu TAXIKÁŘKA.

Své původní dětské nadšení jsem postupem času samozřejmě přehodnotila. Osud mě navíc zavál úplně někam jinam, a tak teď chodím po soudech a seznamuji čtenáře Deníku s různými vyvrheli a kriminálními případy kolem nás. Nicméně touha vyzkoušet si tu práci mi zůstala.

Když se mě proto šéfredaktor zeptal, co si připravím do projektu V kůži, měla jsem znovu jasno…

Coby křehká dívka jsem si ale netroufla vyrazit v noci na vlastní pěst s taxíkem do plzeňských ulic, a tak mě napadl ideální způsob. Budu „taxikářka” Plzeňských želv. Tam budu mít jistotu, že nebudu sama nikdy, a kdyby něco, mám za zády kolegu - chlapa. Právě na tomto principu totiž želvy fungují. V jejich autě jedou napřed dva želváci a jeden z nich pak odveze auto zákazníka, který pil alkohol, a druhý řidič jede za ním. Domluvím si setkání a už v pátek večer mně začíná směna.

„Výjimečně tedy můžete dnes řídit vy, i když jste ženská,” přivítal mě majitel Plzeňských želv Michal Steininger. Trochu mne to překvapilo a hned jsem se stavěla do opozice. Na sexistické narážky typu ženská za volantem - auto bez řidiče jsem byla vždy háklivá. On se mi ještě omluví, až uvidí, jak zázračně dokážu zaparkovat, jak úžasně jezdím, perfektně řadím a ještě se budu vtipně bavit se zákazníkem. Můj průvodce asi viděl, že se chystám bránit nás ženy, a tak mě předběhl. „Tohle samozřejmě není kvůli tomu, že byste mi jako žena odřela kolo o obrubník. Jde jen o vaši bezpečnost. Mám zaměstnané jen muže, ale fakt jen kvůli bezpečnosti,” uklidnil mě hlavní želvoun.

První zákazník

Pak už jsme se mohli pustit do práce. Aktivních bylo třináct aut. Od šéfa dostanu chytrý telefon. Začnu si štelovat sedačku, zrcátka, rádio… sotva to dodělám, pípne mi první SMS. „Náš speciální systém pomocí GPS vyhodnotil, že jsme zrovna MY nejbližší volné auto v pořadí pro zadanou objednávku,” vysvětluje mi. Kouknu na telefon a zjistím, že mám být za deset minut ve Veleslavínově ulici a najít tam černou Audi A8. Super. První kšeft. Auto najdu hned a už u něj čeká mladý pár. To se dost divím, protože jsem si z vlastních zkušeností myslela, že je budu muset chvíli tahat ven z restaurace. „Už jim přišla esemeska, že jsme tu za pět minut. Operační systém to umí vyhodnotit a pět minut před naším dojezdem do cíle dostal zákazník zprávu, že má dorazit k vozu,” vysvětlil mi kolega. Aha. Překvapeně přebírám od mladíka klíčky a škodovku předávám šéfovi. Sedám do audiny, nastavuji sedačku, zapínám vyhřívání zadničky, zima už fakt udeřila… pár si přeje odvézt do Červeného Hrádku. Cestou se dozvídám, že původně pít nechtěli. Slečna ale partnerovi na večeři připomněla, že právě dnes je to přesně rok, co se šťastně dali dohromady. Romantické. „Takže jsem k večeři logicky objednal lahev archivního bílého,” objasňuje sotva třicátník. Podle jeho slov měl sice jen dvojku vína, ale vzhledem ke své práci nehodlá riskovat i tu trochu alkoholu v krvi… Nedivím se! Zároveň nechce nechávat svoje luxusní auto v noci v centru napospas opilým vandalům. Tak tomu se nedivím už vůbec, ani já bych tu svoje auto nenechala a to nemám čtyři kruhy ve znaku!

Jsme v cíli. Zaparkuji limuzínu, předám klíčky a dostanu odměnu. Nasedám zpět do škodovky. Ten rozdíl ponechám bez komentáře. „Tak jak se vám líbila cesta?” ptá se šéf, který mi byl celou dobu v patách (jela jsem na čtvrt plynu). Naivně si myslím, že si po tom hezkém zážitku dám svou první dnešní cigaretu. Omyl. Mám novou SMS. Jsem zase nejbližší volné auto. Tentokrát mám vyzvednout Opel Astra na Slovanech. O.K., vyrážíme. Na místě už stepuje partička zahraničních studentů, mávají na nás dřív, než stačíme najít zmíněný vůz. Opět ladím zrcátka… no jo, mám holt jen 165 cm. Kluci chtějí pokračovat v zábavě, a tak vyrážíme směr centrum. Mají už něco upito. Cestou se dozvím, že na Slovanech byli slavit kamarádovy narozeniny na studentské party. Ubytovaní jsou ale v hotelu na náměstí. To proto nevolali normální taxi, ale chtějí mít ráno auto hned k dispozici, sotva opustí pokoj. Diskuze o zbytkovém alkoholu se stočí na neustálé přemlouvání, ať jdu s nimi do baru na panáka. „Ani na panenku, pánové. Jsem tu pracovně. Následuje pozvání na kávu. Cestou ale stíhám pochopit, že poslední, co posádku pod parou zajímá, je rozhovor u kávy. Jejich čím dál tím odvážnější návrhy mi rychle připomínají, proč bych se bála být taxikářkou. Jsem v klidu, V autě za mnou stále vidím kolegu - chlapa - navíc bosse. Ale uznávám, brzdím hned při oranžovém světle. To aby náhodou nepadla červená a můj želví parťák se mi neztratil z dohledu. Zaparkuji astru a rozloučím se, znovu odmítnu pozvání, a i když byli pánové zklamaní, dostanu docela pěkné dýško. Sedám zpátky do želvího auta a dozvídám se, že si tuzér můžu nechat.

Super vedlejší přivýdělek, pomyslím si. „No, jak vás tak dneska sleduji, mohla byste pro nás klidně jezdit,” zahřeje mě u srdce uznání mého učitele. „Promyslím to. Tak počkáme na dalšího zákazníka někde na kávě?” optám se, protože vím, že právě v kavárnách a na benzinách tráví řidiči želv volno mezi kšefty.

Pomoc, chci kafe!

Už se fakt těším na horké kapučíno, vůně vanilky, pěna, hmmm… není mi dopřáno. Telefon znovu zvoní! „To jsem zvědavá, jak to tady budete stíhat přes Vánoce, natož na silvestra,” dovolím si šéfa upozornit, že je jen „normální” pátek a já se od deseti hodin ani nezastavila. „To bude jezdit samozřejmě víc aut, asi zaúkoluji všechny nasmlouvané řidiče,” uklidní mě.

Moje objednávka: Před půlnocí mám být u pizzerie v Bolevci. Tentokrát hledám Škodu Superb. „Dobrý večer, pane, kam to bude?” ptám se coby zkušená profesionálka. Můj dnes už poslední klient chce do Černic. „Vás tu vidím poprvé, slečno,” laškuje zřejmě stálý zákazník. Pán mi cestou vypráví o tom, jak se mu protáhl firemní večírek a že podobné služby využívá už řadu let, protože pracoval dlouho v Praze, kde firmy na podobném principu fungovaly už před lety. „Za tu dobu, co se želvami jezdím, jste tu jediná ženská,” lichotí mi podnikatel a já jen doufám, že si díky dávce skotské nevšímá, jak bojuji s automatickou převodovkou, na kterou nejsem úplně zvyklá. Jsme před vilou, kterou označil jako jeho. Zhasínám motor, vracím klíče a kasírování přenechávám šéfovi.

Už se těším do postele. Naštěstí mám v sobotu volno a hezky se vyspím… v jednu ráno beru do ruky poslední klíče… konečně už ty od mého auta.

Konec dobrý, všechno dobré

Dnešní večer končím optimisticky. Konečně se mi splnil dětský sen. Musím uznat, že jsem nečekala, že je to tak náročné. Od svého učitele mám navíc pochvalu, prý by mě klidně zaměstnal, i když jsem ta ženská…

Autor: Martina Šmejkalová

15.12.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Daniel Kolář z Plzně.

Vyhlídky na postup jsou příznivé, říká Daniel Kolář

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Meteorologové varují před velmi silnými bouřkami

Plzeňský kraj - Tropické teploty dnes v Plzeňském i Karlovarském kraji vystřídají velmi silné bouřky.

Na Karlovarské se střetlo osobní auto s chodkyní. Žena v nemocnici zemřela

Plzeň - Kolem třinácté hodiny přecházela sedmasedmdesátiletá žena přechod pro chodce na tramvajovou zastávku U Družby. Na přechodu došlo k nešťastnému střetu mezi ní a osobním vozidlem Toyota Corolla.

Bartoloměj dnes rozezní zvony pro Barcelonu

Plzeň – V pátek před půl šestou hodinou večerní se Plzní ponese magický souzvuk všech pěti zvonů z věže katedrály sv. Bartoloměje na náměstí Republiky.

Plzeň očima Miroslava Valiny

Plzeň - Čtyřiapadesátiletý Miroslav Valina prožil dětství a část života v malé vesnici na Litoměřicku. Ve svých dvou letech prodělal infekční onemocnění, po kterém zůstal částečně ochrnutý. V dospívání ještě utrpěl úraz, od té doby je upoután na invalidní vozík.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení