Plzeňský flétnista v autě poslouchá rock, ale hraje radši Vivaldiho
Plzeň - Stálé pátrání po nových notách, i tak by se dal popsat volný čas plzeňského hráče na zobcovou flétnu Jakuba Kydlíčka. Veškerý svůj čas dělí mezi koncertování, výuku nových hudebních talentů na Pražské konzervatoři a své vlastní studium na Filozofické fakultě v Plzni.
Redakce
Diskutovat (0) 27.8.2010 8:05
Na první zobcovou flétnu začal pětadvacetiletý Plzeňan hrát ve třinácti letech. Od té doby se jeho sbírka těchto nástrojů rozrostla na téměř dvacet kusů. „Z polic jsem sundal hrnky a mám je plné fléten,“ směje se Kydlíček. Jeho poklady jsou většinou kopiemi historických kousků.
Několikrát se mu ale povedlo zahrát si na originální dobové kousky jejichž hodnota se v penězích ani nedá vyčíslit. „Mít v ruce flétnu, která je třeba tři sta let stará, je obrovská vzácnost, běžně se totiž na originály nehraje, slouží většinou jako výrobní předlohy a muzejní exponáty,“ vysvětluje muzikant, kterému učarovala stará hudba, především ta barokní a renesanční. Právě tak zvané staré hudbě se teď věnuje nejvíce.
„Zajímavé je, že na koncerty této staré hudby chodí zejména mladí lidé, obzvláště v Praze a ve světě je teď velmi oblíbená,“ říká. Poté, co Jakub Kydlíček absolvoval obor zobcová flétna na plzeňské konzervatoři, rozhodl se využít možnosti brát soukromé hodiny u špičkových evropských profesorů.
Na tuto dobu vzpomíná podle svých slov velice rád. „Jezdil jsem například do holandského Utrechtu každý měsíc na jednu šedesátiminutovou lekci. Když povážíte, že se jedná o vzdálenost zhruba 1200 kilometrů, pak je jasné, že si z té hodiny pamatuji každou minutu,“ směje se flétnista, který nyní sám vyučuje hru na tento hudební nástroj mladé hudebníky na hudební konzervatoři v Praze. Jako učitel je prý přísný. „Mile mě studenti překvapili v tom, že jsou tak pilní a dochvilní, to já jsem jako student nebýval,“ prozradil Kydlíček.
Společně s dalšími flétnisty Julií Branou a Markem Špelinou založil na jaře v roce 2008 plzeňské trio Tre Fontane zaměřené na interpretaci hudby z období středověku, renesance a vrcholného baroka. „Snažíme se hrát starou hudbu s inovativními prvky, do budoucna připravujeme album, na kterém bychom chtěli představit skladby tak, jak je zatím nikdo jiný nepodal. Je zbytečné hrát kompozice znovu tak, jak už byly předtím mnohokrát nahrané. Stará hudba je sice pěkná sama o sobě, ale s Tre Fontane se snažíme jít do hloubky, k pramenům, k podstatě jednotlivých hudebních děl, a tak v hudbě staré několik století můžeme oživovat a nacházet stále něco překvapivě nového,“ vysvětluje Kydlíček, který si rád poslechne také dobrou rockovou muziku. Mezi jeho nejoblíbenější skladatele ale patří klasikové, jako je Antonio Vivaldi nebo Claudio Monteverdi. Příliš nemusí elektronickou hudbu a moderní typy muziky, například hip hop.
Kromě zobcové flétny má plzeňský muzikant ještě další lásku, a tou je barokní hoboj. Již několik let také studuje obor dirigování na konzervatoři v Plzni. V praxi si ho vyzkoušel například při orchestrálním nastudování řady děl se Symfonickým orchestrem konzervatoře, ale také například u rozsáhlejších děl, jako je Magnificat od J. S. Bacha nebo Requiem od W. A. Mozarta. V nejbližší době zahraje Jakub Kydlíček na Plzeňsku hned dvakrát v rámci Haydnových hudebních slavností, a to 10. září ve Vícově a 18. září v obci Řenče, posléze pak 3. října na plzeňském Festivalu historické hudby v kostele sv. Jiří.
Martina Němcová
-6°C
-4°C
-2°C
