VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Plzeňané ve Vietnamu zápolili i s komáry

PLZEŇ - Hana a Karel Marešovi z Plzně si z Asie přivezli nezapomenutelné zážitky

15.5.2008
SDÍLEJ:

Z cesty rodiny Marešů po VietnamuFoto: DENÍK/Archiv rodiny

Jako zemi s nádhernou přírodou, kde se zastavil čas. Jako místo plné protikladů. Tak popisují Vietnam manželé Hana a Karel Marešovi z Plzně. Do vzdálené asijské země se vydali u příležitosti výročí svatby. Navštívili tropické i horské oblasti, viděli město Hanoj i válkou poznamenaný Saigon. Něco ze svých zážitků byli ochotni prozradit i čtenářům Deníku.

Vyzbrojeni očkováním proti žloutence, břišnímu tyfu a se zásobou antimalarik nastoupili Plzeňané spolu se svými známnými do letadla v německém Frankfurtu. „Cesta s německou cestovní kanceláří totiž vyjde mnohem levněji než zájezd od české cestovky,“ vysvětluje Mareš. Let do Hanoje trval dlouhých deset hodin a byl vykoupen únavou a oteklýma nohama.

Dají vám kartáčky i mejdlíčka

Prvním místem, kde byli naši krajané ubytovaní, byl malý hotýlek blízko Želvího jezera. „Hotelů jsme za dobu našeho pobytu vystřídali několik. Bylo zarážející, že vedle hotelu, který byl celkem na úrovni, mnohdy stála chajda se střechou z vlnitého plechu a s podlahou z udusané hlíny, úplně bez nábytku,“ říká Mareš. Jeho žena dodává, že Vietnamci jsou zvyklí prakticky všechno dělat na zemi a to včetně praní či vaření.

Hotelový personál se však činil. „Úzkostlivě nám každý den vyměňovali i naprosto netknuté ručníky. Denně jsme dostávali jednotlivě balená malá mejdlíčka a dokonce i hotelové zubní kartáčky, tak na jedno použití,“ vypráví s úsměvem manželé.

Kam s odpadky? Na zem!

Hygiena v ubytovacích zařízeních se ale s chováním Vietnamců na veřejnosti nedala srovnat. Například při jídle jsou zvyklí házet všechen odpad na zem. „Za sebe a pod sebe odhazují ubrousky nebo třeba kosti. Navíc obsluha v tamních restauracích nestíhá tenhle nepořádek uklízet. Takže se vám může snadno přihodit, že přijdete ke stolu, od něhož se právě někdo zvedl, a všude kolem vás jsou odpadky. S těmi mají Vietnamci vůbec potíže. Mnohdy se jich totiž zbavují tak, že je hází do zátok či rybníčků, které se tak pomalu mění ve skládky. Naopak svoz odpadků tam téměř neuvidíte,“ popisuje Marešová.

V místní pálence najdete i hady

Co se týče stravy Vietnamců, v jejich jídelníčku převládá zejména zelenina a rýže. Nabízí se tu i hojnost ovoce. Díky příznivým klimatickým podmínkám je totiž ve Vietnamu sklizeň třikrát ročně. Proto se tu hodně jí ananasy, banány, melouny, papája nebo mango. Zdejší lidé z ovoce vyrábějí i pálenku. Do lahví často přidávají i celé hady, protože věří v jejich nadpřirozenou moc.

Často jedí i ryby, už méně často pak kachní maso nebo jehněčí. Dá se ale říci, že masem Vietnamci šetří a jejich kuchyně je pro Středoevropany dost suchá a dietní. Ke každému jídlu se podává sojová omáčka, kterou prý zdejší kuchaři používají namísto soli, a rybí omáčka s typickým nezaměnitelným aroma.

„Překvapilo nás, že jsou zvyklí všechno jídlo sekat na drobné kousky. Upravují tak třeba i kuře s kostmi, jejichž ostré úlomky pak řežou do dásní a dotanou se mezi zuby. Totéž dělají dokonce i s rybami, takže vyndat z nich kosti je pak prakticky nemožné. Naštěstí jsme záhy přišli na to, že když včas zakřičíme, nechá prodavač maso vcelku. Viděli jsme třeba i ženu, která v obchodě s občerstvením plácala na zemi jakési lívance,“ podotkli cestovatelé.

Vaří se prostě přímo na ulici

Vietnamci jsou obchodníci každým coulem. Snaží se vydělat za všech okolností. Prý se u nich říká, že je lepší něco prodávat, než se dřít. Když si tu třeba chcete vyfotit zdejší děti, řeknou si samy o nějaké drobné.

„Nejrůznější obchody najdete v přízemí prakticky všech tamějších domů. Některé ulice se dokonce spolu se 16. hodinou uzavírají proto, aby se záhy proměnily v improvizované restaurace. Seběhnou se místní lidé, kteří tam mají připravené stoly a židle zajištěné řetezy. Všechno vybalí spolu s náčiním na vaření a přímo na ulici začnou vařit a prodávat jídlo kolemjdoucím, přičemž s nějakou gramáží si hlavu příliš nelámou,“ vzpomíná s úsměvem Mareš. Jídlo i všechno ostatní se dá ve Vietnamu pořídit velmi levně. Ve velkých městech tu ale najdete i obchody s luxusním značkovým zbožím.

Vézt na motorce prasata? Klidně!

Samozřejmostí jsou zdejší rikši, které vás za mírný poplatek dovezou, kam si budete přát. Bez povšimnutí nelze nechat ani dopravu. „Nejoblíbenějším dopravním prostředkem jsou ve Vietnamu jednoznačně motocykly všeho druhu. Jejich šoféři dokáží na motorce vézt stovky vajec naskládané v platech do výšky, padesát živých slepic v důmyslně uspořádaných klecích nebo třeba dvě rozporcovaná prasata. Viděli jsme i muže, který na motorce vezl celou rodinu,“ popisuje Mareš. Ovšem ještě dodává, že řidiči jsou tu ohleduplní a vážné nehody se tu stávají jen málokdy.

Plzeňané se ve Vietnamu svezli i vlakem. Byla to prý hrůza. „Přestože nám tvrdili, že jedeme první třídou, lavice ve vagonech byly dřevěné, koleje nerovné. Vlak strašně drncal a hrozivě skřípal a vrzal. Cesta vlakem trvala přes noc a byla opravdu strašná. Dostali jsme sice polštář a deku, ale spát se nedalo,“ vzpomíná Marešová.

Často si nerozumí ani mezi sebou

Vietnamským platidlem je vietnamský dong, přičemž 15 tisíc dongů se rovná asi jednomu dolaru. Přibližně za tuto cenu lze na zdejším tržišti pořídit jednu porci jídla. S mladšími Vietnamci se domluvíte anglicky. S těmi staršími už to je horší. I oni sami totiž mnohdy mají potíže si mezi sebou porozumět. V jejich zemi totiž existuje více než pět desítek národnostních menšin, a tedy stejný počet různých nářečí, která se od sebe mnohdy výrazně liší.

O chudobě tu neuslyšíte

Přestože by Evropanům mohl Vietnam připadat chudý, místní skromní lidé si na nic nestěžují a jsou spokojení. O chudobě od nich neuslyšíte ani slovo. „Neženou se za penězi a majetkem. Nežijí tak konzumním stylem života jako my. Některé vesnice v horách jsou přímo odtržené od civilizace. Oni si ale přejí, aby to tak zůstalo a aby jejich kultura a životní styl zůstaly zachované i pro další generace,“ podotkl Mareš.

Při pohledu na některé stavby je ve Vietnamu vidět zřejmý vliv buddhismu a čínského stavitelství, na nějž ukazují zejména špičaté rohy střech, které se zvedají do výšky spolu s častými vyobrazeními známého čínského draka.

Turisty upoutal také zdejší způsob pohřbívání, který je zvláštní tím, že zemřelí jsou pohřbíváni do země blízko svých obydlí tak, aby zůstali se svými blízkými. Na místo jejich posledního odpočinku pak pozůstalí přinášejí obětiny, většinou ve formě různého ovoce.

Krásná země

V čem má Vietnam na rozdávání, to je vstřícnost zdejších lidí a přírodní krásy, které jsou v některých oblastech nedotčené civilizací. „Viděli jsme roztodivné druhy exotických stromů, na nichž kvetou nádherné orchideje. Spatřili jsme i rýžové a ananasové plantáže, rostliny arašídů či stromky manga, úžasné bonsaje. Úchvatná jsou i jezera a kopce v horských oblastech země, stejně tak jako krásné mořské pobřeží. Za povšimnutí stojí i obrovské lodě s typickými plachtami,“ připomíná Marešová.

Co se týče vietnamského podnebí, vystřídali cestovatelé tropické vlhké počasí s 36 stupni Celsia i pětistupňové chladno v horách, kde se ovšem místní lidé pohybují jen v jednoduchých sandálech. „V teplých oblastech nebylo možné vyjít ven bez použití repelentu. Poblíž řek pak bylo množství hmyzu ještě větší. Naštěstí antimalarika jsme nakonec nepotřebovali, protože malárie tu hrozí zejména v období dešťů, kterému jsme se vyhnuli. Stejně tak jako horečce zvané dong, na kterou dosud neexistují účinné léky,“ říká Marešová.

Cestovatelé navštívili během své pouti i známé Hočiminovo mauzoleum, před kterým museli vystát dlouhou frontu. Fotografovat se ale uvnitř nesmí.

Autor: Petra Petříková

15.5.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Jednejte spolu, vyzval protistrany soud

Výstava Nomádi na nádvoří DEPO2015.

Netradiční místa k přespání: kasárna nebo bývalá hájovna

Viktoria získala brankáře Hrušku

Plzeň – Fotbalová Viktoria Plzeň hlásí další posilu. Smlouvu na dva roky podepsal na západě Čech příbramský gólman Aleš Hruška.

DOTYK.CZ

Prima vyhodila vedoucího vydání Diváckých zpráv neprávem, rozhodl soud

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl po třech letech ve sporu mezi televizí Prima a vedoucím vydání jejích Diváckých zpráv Jiřím Fröhlichem. Ten se soudil o neplatnost okamžitého zrušení svého pracovního poměru. Soudkyně obvodního soudu dala Fröhlichovi za pravdu. Rozsudek zatím nenabyl platnost, obě strany se mohou odvolat.

Čermák: Viktoria je pro mě výzva

Plzeň – Dvaadvacetiletý záložník se upsal v Plzni na čtyři roky.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies