Plzeň, Plzeň. Skandovali lidé v sadech
Plzeň - Nejprve nervozita a obavy, pak už jen jásot, slzy štěstí, potlesk i smích.
Lucie Pelanová
15×foto Diskutovat (10) 8.9.2010 20:21
Flashový přehrávač se spouští.
Pokud se vám nespustil, aktualizujte si ho zde.
Tak to vypadalo ve středu odpoledne v plzeňských Smetanových sadech. Před půl pátou tu z velkoplošné obrazovky zaznělo: „Evropských hlavním městem kultury pro rok 2015 se stává Plzeň“. Poté nastala euforie.
„Je to neuvěřitelné, krásné. Bomba. Všichni favorizovali Ostravu a my jsme jí to nandali,“ řekla Romana Salzmanová, která přišla držet palce přímo do sadů.
Přímý přenos vyhlašování výsledků soutěže o hlavní město kultury pro rok 2015 sledovaly zhruba tři stovky Plzeňanů. Projekce s představením Plzně tu běžela už od rána, lidé ale začali přicházet až po čtvrté odpoledne.
Atmosféra mezi přihlížejícími diváky byla hodně napjatá. Uvolnit nervozitu se snažila hrou na bubínky kapela Muerta Mente. „Ostrava smrdí, to musíme vyhrát,“ nepřipouštěli si prohru náctiletí mladíci. Ti starší už tolik ve vítězství nevěřili. „Ostrava je favorit,“ tvrdila své kamarádce mladá žena, která si v kočárku přivezla i svojí ratolest.
Na obrazovce se už v tu dobu odpočítával čas, který Plzeňdělil od vyhlášení verdiktu. Mezi postávajícími pobíhali lidé oblečení v tričkách s nápisem „Já miluju Plzeň .“
Moderátor po celou dobu do vyhlášení povzbuzoval dav: „Kdo to vyhraje? Jasně, že MY!“ A lidé se postupně začali přidávat. „Plzeň, Plzeň!“ křičeli za chvilku téměř všichni. Mnozí měli ruce sevřené v pěst, to jak křečovitě drželi svému městu palce.
Když se na projekci objevily přímé vstupy České televize, lidé tleskali a skandování ještě zesílilo: „Plzeň do toho,“ snažil se dav překřičet televizní redaktorku. Na intenzitě přidávali i bubeníci.
Celým napnutým davem se neustále ozývalo: „Kdo vyhraje? Plzeň! Je to jasný? Plzeň!“
Za neustálého povykování lidí všech věkových kategorií nastal čas vahlášení výsledků. Pomocí velkoplošné obrazovky se přihlížející přenesli na ministerstvo kultury, kde už byl připraven předseda komise sir Robert Scott.
„Výsledek byl nejtěsnější možný,“ řekl a dav ztichl očekáváním. Pak už to přišlo. „Plzeň,“ zaznělo z jeho úst. V tu chvíli snad nebylo jediných rukou, které by zůstaly podél těla a nevylétly radostně nad hlavu. Lidé začali radostí skákat, tleskat, objímali se a plakali radostí i štěstím. Byly slyšet jen slova jako „bomba, pecka, super, skvělé, neuvěřitelné“. Na první pohled bylo vidět, že z vítezství mají všichni nelíčenou radost. Přesto stále jakoby někteři nemohli uvěřit. Na každém rohu bylo totiž slyšet: „To není možný, my jsme to fakt vyhráli, to je skvělý, že to nemá ta začmouzená Ostrava“. O několikset metrů dál se lidé tu dobrou zprávu teprve dozvídali. „Vážně máme titul? To je tedy super,“ reagovala na novinku Hana Švajnerová.
Mladí lidé odcházející se sadů se mezitím domlouvali, jak půjdou slavit a dát si tu „naší plzeňskou dvanáctičku“. V ruce měli mobily a posílali tu dobrou zprávu kamarádům. Jen ti starší většinou zůstavala na místě a horlivě debatovala o tom, co se právě stalo – Plzeň to dokázala.





















