Plzeň očima Zuzany Koubíkové

Zuzana Koubíková pochází z Rakovníka, do Plzně přišla studovat a už neodešla. V roce 2011 začala pracovat jako vedoucí městského odboru prezentace a marketingu, od roku 2014 řídí příspěvkovou organizaci Plzeň – TURISMUS. Místa pro náš seriál vybírala s pečlivostí, bez níž by v turismu asi pracovat nemohla.

Místo, které by se dalo vylepšit

Z pohledu turismu mi nejvíce vadí prostor po bývalém domu kultury. Vylepšit by se dalo i samotné centrum, líbily by se mi pěší zóny s obchůdky všeho druhu, a vůbec větší nákupní možnosti by byly fajn. Automobilová doprava na náměstí také nebudí nejlepší dojem, i když rozumím, že to není jednoduché téma. A byla bych moc ráda, kdyby došlo k vybudování galerie v prostoru U Zvonu. Z osobního pohledu pak považuji za nedostatečné využití potenciálu plzeňských řek pro vznik odpočinkových zón a především sítě kvalitních stezek pro pěší, cyklisty a bruslaře. Když si chci dnes zabruslit na kvalitním povrchu, nezbývá mi než jezdit pořád dokola na některém z malých a přeplněných oválů.

Kde chci být sama

Nejsem typ člověka, který by byl rád sám. Raději jsem ve společnosti lidí. Pokud bych ale přece jenom měla někam vyrazit sama, budou to nejspíše místa s vysokou koncentrací lidí.

Kam chodím na kávu

Kávu nepiji, ale pro posezení s přáteli nejčastěji volím některou ze zahrádek v centru města, ideálně v sadovém okruhu. Moc se mi líbí městské sady na jaře a v létě, myslím, že jen málokteré město má tak krásné parkové úpravy s kvetoucími záhony jako Plzeň.

Koho z Plzeňanů z historie bych ráda potkala a proč?

Architekta Adolfa Loose. Nebyl to sice Plze-ňan, ale na počátku 20. století v Plzni vytvořil naprosto unikátní soubor bytových interiérů. Ráda bych viděla v reálu, jaký byl, jak tvořil a jak přemýšlel.

Kde jsem ráda a kam bych pozvala přátele

Míst, která mám v Plzni ráda, je celá řada. Přátele bych nejspíše pozvala na procházku historickým centrem, unavila je výstupem na věž katedrály, aby si prohlédli Plzeň z výšky. Takový pohled totiž odkryje to, co běžně nevidíme nebo nevnímáme. A nakonec bych je odměnila pivečkem na Parkánu, nebo ještě lépe v pi-vovarské šalandě.