Dvaačtyřicetiletá Irena Vítovcová (na snímku) založila Občanské sdružení ProCit před šesti lety. Vedl ji k tomu syn, který se potýká s poruchou autistického spektra. „V té době nebyla v Plzni žádná organizace, kde by se rodiny, kterým se také narodilo dítě s autismem, scházely," zdůvodnila. Od té doby se její sdružení neustále rozrůstá.
Místo, které by se dalo vylepšit
Určitě by Plzeňanům pomohl hladší vjezd do centra města. Jako vhodné řešení vidím odstavná parkoviště, kde by všichni nechali svá auta a po centru města se pohybovali jen pěšky, to by bylo moc příjemné.
Kde jsem ráda a kam bych pozvala přátele
Velmi ráda se vracím do Staré synagogy. Je to nádherný prostor, už když vejdete na nádvoří. Toto místo má pro mě magickou sílu. Jsem moc ráda, že v tak krásném prostoru pořádáme každoročně benefiční koncert pro ProCit.
Koho z Plzeňanů z historie bych ráda potkala a proč?
Ráda bych se setkala s ilustrátorem a animátorem Jiřím Trnkou. Od dětství nás všechny provázely knihy s jeho ilustracemi i loutkové filmy. Požádala bych ho o ilustrace do knihy pro děti s autismem, kterou budeme vydávat. Určitě by měla veliký úspěch.
Kam chodím na kávu
Na moc dobré kávě si vždycky pochutnám v kavárně Le Frenchie ve Smetanových sadech. Je naproti naší organizaci, takže to tam nemám daleko. A když je hezky, vychutnávám si výbornou kávu venku v sadech na lavičce.
Kde chci být sama
Ráda chodím k Boleveckému rybníku, tam by bylo nádherné být sama. Bydlím na Roudné, tak to mám k těmto rybníkům blízko. Navíc se mi k nim vážou vzpomínky na dětství, když jsme tam chodili na procházky s rodiči. Proto tam i v dnešní době chodím pravidelně.