„Nic nového pod sluncem,” komentuje to skepticky starší muž. Svézt se nechce, jen podívat.

Tentokrát jsou v tom ale České dráhy nevinně. A zpoždění vysvětlují ´zvláštní událostí´, která supermoderní soupravu zdržela. Ukazuje se, že u Kolína se na kolejích rozhodl skončit se životem sebevrah a vlaky včetně Pendolina musely být v určitém úseku odkloněny a jet jinou trasou.

Konečně je tady. Na plzeňské nádraží vjíždí pomalu nablýskané Pendolino, lidé v soupravě mávají, ti na peróně se vyklánějí z davu s fotoaparáty v rukou.

Nastupujeme. Vítají nás stevardky v modrých sukních se stejně barevnými vestami na bílých košilích. První třída má červená plyšová sedadla, druhá modrá. Na podlaze koberce, po jedné straně sezení vždy po čtyřech místech uprostřed se stolečkem se sklápěcími deskami, na druhé vždy dvě sedadla proti sobě oddělená rovněž odkládacím stolkem. Kdo chce, může zvolit ´tichý´vagón, kde nesmíte telefonovat ani si nechat zapnuté jeho hlasité zvonění a také počítače musejí musí zůstat bez zvuku. „O ta místa je veliký zájem, až nás to překvapuje. Nesmí se tam pouštět hudba ani hlasitě mluvit,” povtvrzuje regionální mluvčí Českých drah Radka Pistoriusová.

Vyjíždíme směr Stříbro, Mariánské Lázně, Cheb, Františkovy Lázně. Uličkou se vydává s vozíkem podobným těm v letedle mezi pasažéry stewardka a nabízí jim občerstvení. Vodu a další teplé či studené nápoje a sendviče mají cestující 1. třídou zadarmo, ve druhé se podává jeden nealkoholický nápoj. Ostatní se platí.

Souprava nabírá za Plzní rychlost, je ale mnohem nižší než možných 160 kilometrů za hodinu. „Jeli jsme průměrnou rychlostí 106 kilometrů, až pak mezi Mariánskými Llázněmi a Chebem 150ti kilometrovou rychlostí,” vysvětlil pak v cíli strojvedoucí Michal Kučera. V obloucích kolejí Pendolino jakoby plave, skoro máte pocit jako na lodi. „To je výhoda aerodynamiky a naklápěcí skříně vlaku, která se obloukům přizpůsobí,” vysvětlují železničáři, kteří cestují s námi.

Ve Františkových Lázních vyhrává přímo na peroně kapela. Hudebníci spouští třeba Kolíne, Kolíne nebo Škoda lásky. Pendolino, které sem přijelo vůbec poprvé ve své historii, obdivuje řada místních a chtějí se u něj vyfotit. Jenže zpoždění se cestou z Plzně ještě natáhlo, takže po chvíli je čas nastoupit ke zpáteční jízdě. „Do Bohumína je to 590 kilometrů a v ideálním případě je zvládneme za pět hodin a devět minut. Na dvě až tři minuty zastavíme v každé z devíti stanic,” vypočítává Radka Pistoriusová.

Lidé si jízdu většinou pochvalují. „Pro nás to je výlet, říkají rodiče s dvěma malými kluky, kteří natupovali v Plzni. „Už jsem vlakem jel, s dědou. Je to lepší než autem. A což teprve Pendolinem. To je elektrický rychlík,” vysvětluje sedmitelý Jakub Ubl a jeho pětiletý bratr Filip.