Snad jen zlaté kašny na náměstí Republiky vyvolaly mezi Plzeňany tak vášnivé debaty jako nyní pomník osvoboditeli Plzně Georgu Pattonovi. Plzeňany rozděluje téměř deset metrů vysoký ocelový monument na dva tábory – jedněm se líbí, druzí mu nemohou přijít na jméno. Od 1. května, kdy byl pomník u Velkého divadla slavnostně odhalen, snad není chvíle, kdy by u něj lidé spontánně nediskutovali a nehodnotili jej.

„Nevíte, co to má představovat?" vyzvídal v sobotu večer při vrcholících Slavnostech svobody u nového generálova pomníku jeden z kolemjdoucích. „Prý Pattonův profil," odpovídali mu lidé kolem. Několik minut se pak všichni kolem snažili otočit hlavu tak, aby generálovu siluetu skutečně spatřili. „Je tam. Nahoře helma, čelo, nos, brada. Já to jasně vidím. Musíte se koukat z úhlu jako já," tvrdil jeden z mladých mužů. Nikomu dalšímu se to ale zjevně nepovedlo. Zřejmě jim chyběla představivost.

Desetimetrový a desetitunový pomník autorů Václava Zůny, Lubomíra Čermáka a Tomáše Beneše je umístěn u Velkého divadla na zrekonstruovaných terasách. Krásná parková úprava okolí nechává vyniknout až strohému rezivějícímu artefaktu, u kterého se lidé zastavují a prohlížejí si ho. Některé zarazí to, že je vlastně nový, a přesto už rezavý. I to je ale podle autorů účel. Je totiž vyroben ze speciálního železa, tzv. kortenu, stejně jako pancíře válečných tanků.

„Ten rez je namístě. Už vzhledem k osobnosti generála Pattona. Jeho vojáci ho měli velmi rádi, i když byl hodně přísný," konstatuje jeden z autorů díla, sochař Lubomír Čermák. Jeho kolega, architekt Václav Zůna, zase vysvětluje, jak obtížné bylo ocelové pláty vyrobit. „Válcovaly se za studena do přesně stanovené tloušťky a pro ocelárny, které jedou ve velkém, to nebyla lukrativní zakázka," vzpomíná architekt.

Autoři se museli vejít do ceny 2,5 mil. Kč za celé dílo, což byla podmínka realizace stanovená už v soutěži, v níž s památníkem vyhráli. „Poptávali jsme různé firmy, například i v Německu nebo v Itálii, ale ceny pro nás byly nepřijatelné," říká Zůna.

Nakonec jim vyšly vstříc železárny z Vítkovic, které vyrobily ocelové pláty jen za cenu materiálu a vlastně jako sponzorský dar. „Realizace celého pomníku trvala téměř rok. Předávali jsme ho v poslední den podepsané smlouvy," dodal Václav Zůna.

Jak hlasoval, neřekl

Na pomník vypsala radnice soutěž v roce 2009, ve stejném roce rozhodla porota o vítězi. Podle ředitelky Útvaru koncepce a rozvoje Ireny Vostracké bylo tehdy přihlášeno 37 soutěžních návrhů, dva byly vyřazeny pro nesplnění zadávacích podmínek a porota pak posuzovala 35 návrhů. „Byla to jedna z nejlepších soutěží, kterou jsem zažila," říká dnes Vostracká.

Mezi porotci byl i vnuk slavného generála George Patton Waters. Ten tehdy velmi chválil to, jak vítězné dílo (na snímku) zapadá do prostoru okolí Velkého divadla. Na dotaz Deníku, zda pro tento pomník zvedl on osobně ruku, však odpověděl diplomaticky, že to si nechá pro sebe.

Pomník generálu Pattonovi měl stát v Plzni už před deseti lety, kdy vytvořil realistickou generálovu sochu Jaroslav Bocker. V roce 2004 byl položen dokonce základní kámen, poklepal na něj tehdejší primátor Jiří Šneberger s americkým velvyslancem. Pak ale radnice sochu odmítla kvůli Bockerově spolupráci s StB a sochu si postavila před školu obec Dýšina.

Další pokus o památník byl už na základě vypsané soutěže, v němž vyhrálo abstraktní dílo s reliéfem Pattonovy helmy autorů Petra Kostnera, Ondřeje Kupsy, Ondřeje Peckerta a Tomáše Palkovského. Jenže soutěž byla později zrušena a dílo odmítnuto, oficiálně pro technické problémy se sítěmi.

Realizoval se až třetí pokus, ten letošní. 1. května byl slavnostně odhalen za účasti válečných veteránů, kteří před 70 lety Plzeň osvobozovali.

Podle primátora Martina Zrzraveckého (ČSSD) je doba realistických pomníků už překonaná. „Nejsem pro vytváření realistických soch. To, že podoba nového památníku vyvolává diskuzi, je dobře. Každé zajímavé dílo by k tomuto mělo vést," uvedl v souvislosti s památníkem primátor Zrzavecký.