„Válka skončila a Američané a Rusové slavili na náměstí. Všichni Němci nosili bílé pásky. Maminka měla strach jít s ní přes celé město k dědečkovi, a tak se vzkazem poslala mě. Děti pásku neměly. Cestou jsem potkal českého chlapce, který nesl vlajku. Dal mi ji do rukou a já s ní šel dál k dědečkovi a zpátky domů. Maminka mě uviděla a zhrozila se: Co děláš s tou vlajkou? Vždyť jsi Němec!" vzpomíná na své dětství s úsměvem jednasedmdesátiletý Siegfried Fuchs.

Prvních pět a půl roku strávil v Dobřanech, za protektorátu zvaných Wiesengrund. Malý kluk byl při bombardování města, jeho osvobození i poválečném odsunu Němců.

O zážitky se v úterý dělil s žáky kozojedské základní školy. „O odsunech se hodně mluvilo a mluví, ale informace jsou často dost jednostranné. Chtěl jsem, aby naši žáci měli také pohled z druhé strany," vysvětlil ředitel škol Vladimír Hirt, proč svého známého do Kozojed pozval. Mladé posluchače Fuchsův osud zajímal. „Kolem roku 1900 žili v Dobřanech Češi, Němci i Židé společně. Nikomu to nevadilo," vyprávěl s lehkostí, ovšem jakmile vyprávění dospělo k druhé světové válce, on i žáci zvážněli. „Táta prodělal výcvik v čs. armádě. Když Němci zabrali Sudety, musel ale narukovat do Hitlerovy armády. V roce 1942 padl na ruské frontě," ukazoval snímek otce v uniformě.

Válku se Fuchsovým podařilo přečkat. Spojenecký nálet z roku 1943 přestál i jejich dům, padla pouze stodola.
Po osvobození přišly chvíle, kterým chlapec nerozuměl. Odsun ostatně nechápali ani mnozí dospělí. „Nejdříve nás čekala 32 km dlouhá cesta do Stříbra na koňských povozech. Ze Stříbra pak vlakem s 1200 lidmi do Německa. Měl jsem s sebou medvídka, i když maminka říkala, že je moc velký a musíme sbalit důležitější věci. Do Stříbra mi ho ale dovezl český kočí," dodává.

V Německu se Siegfried s matkou zabydleli ve městě Fulda, kde žije dodnes. Do rodného domu v Dobřanech se podíval téměř po 60 letech. Vrací se prý rád. „Mám tu hodně přátel. Vnoučata říkají: Dědo, Dobřany jsou krásné město a všichni lidé jsou na nás hodní. To mě těší," dodal dojatě.