Odhalí se pouze zlomek případů obchodování s lidmi

Popsaná kauza je jedním z typických příkladů obchodování s lidmi. Podle statistik se ročně obchoduje se 700 tisíci až 2 miliony osob. V rámci Evropy se jedná o 300 až 500 tisíc lidí za rok, přičemž zisky se odhadují na 30 miliard korun. Na pomoc obětem trestního činu se v tuzemsku soustředí organizace La Strada, jejíž zástupkyně a právnička Lucie Otáhalová ve čtvrtek přednášela v Plzni.

Definice obchodování s lidmi podle OSN je velmi široká, zahrnuje například zneužívání prostituce jiných, nucenou práci nebo otroctví. Kdo patří mezi typické klienty La Strady, která působí v celé republice?
Mezi první skupinu patří klientky, které jsou sexuálně vykořisťované. Jedná se zpravidla o ženy nucené k prostituci, jako byla paní Irena (osobní zkrácený příběh najdete níže v boxu). V posledních letech jsme se začali více orientovat také na pracovně vykořisťované, což je druhá skupina. Lidé zareagují na nabídku práce, z níž se nakonec vyklube trestná činnost – jako u našeho klienta Pavla, který se vydal pracovat do Velké Británie (viz níže).

Jak vypadá klasický scénář u pracovního vykořisťování, kdy cizinec přijede do Čech za zaměstnáním?
Většinou se nenaplní to, co zaměstnavatel slibuje. Navíc často u oběti vzniká takzvaná dluhová závislost. Cizinec se totiž dozví, že musí zaplatit za cestu do Čech, mzda je najednou o dost nižší, než byla předtím slíbena. To znamená, že třeba rok člověk vydělává jenom na to, aby splácel za cestu, ubytovnu. Jeho závazky jsou najednou vyšší než to, co vydělá.

Jaké národnostní skupiny míří za prací do tuzemska nejčastěji?
Rumuni, Bulhaři a Slováci. Nabídky se týkají oblasti sezonních prací, třeba zemědělství, sklizně ovoce, stavebnictví. Jsou to většinou manuální práce, kde nepotřebujete žádné vzdělání.

Odhadovala bych, že další skupinu tvoří Vietnamci.
Vietnamská komunita je dost specifická. Je hodně uzavřená a nevyhledává příliš pomoc zvnějšku. Víme o případech ze zahraničí v rámci obchodu s drogami. V pěstírnách jsou někteří zavření celé měsíce, aniž by za svou práci dostali zaplaceno. Z našeho pohledu jsou to oběti obchodování s lidmi, protože jsou omezování na svobodě a vykořisťováni.

Oběti ale bývají často někde zavřené, permanentně hlídané nebo žijí ve strachu a proti vykořisťovateli nevystoupí. Jak tedy oběti vyhledáváte?
Zhruba osmnáct let už spolupracujeme s policií, především s Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu. Jestliže někde provádí zátah na zločinecké skupiny, oběti posílá přímo do našich služeb. Věnujeme se také terénní práci, kdy pracovníci navštěvují místa, kde dochází k obchodování, nechávají tam letáky. Oběti se pak mohou obrátit na naši telefonní linku. Kromě toho ještě školíme a přednášíme, jako například tady v Plzni.

Ročně na krizové telefonní lince registrujete asi 450 telefonátů. Předpokládám, že La Stradu ale nekontaktují oběti.
Sama oběť většinou ne. Jestliže nemůže odejít z místa pracoviště, pak nesmí ani telefonovat. Situace jsou ale různé. Někdy se to podaří a člověk z daného prostředí odejde. To, co se v rámci obchodování s lidmi skutečně odhalí, je však pouze špička ledovce. Zní to sice jako klišé, ale je to pravda.

Čím je to podle vás způsobeno?
Lidé se necítí jako oběti, připadají si, že je to jejich chyba, nevědí, kam se obrátit, nerozumějí česky. U pracovního vykořisťování si cizinci chtějí především vydělat peníze. Pokud si je nevydělají, shání se pro ně peníze a oni odjedou zpátky domů. Tím případ většinou končí a dál už se neřeší. Těch, které se dostanou až před soud, je málo.

Nicméně některé kauzy, v nichž jste bránili práva obětí obchodování s lidmi, se před soud dostaly.
Ano. Známý je třeba případ pracovního vykořisťování na chřestových polích v okolí Ústí nad Labem nebo sexuální vykořisťování cizinek v jižních Čechách. Naopak už několik let se také řeší kauza takzvaných stromkařů. Šlo o pracovní nábor zahraničních dělníků do Českých lesů. Podle nás se jednalo o obchodování s lidmi, ale policie případ takto neposoudila. Proto jsme podali stížnost a záležitost řeší Ústavní soud ČR. Možná se dostane až k Evropskému soudu pro lidská práva.