Řady živých tvorů nyní rozšířily i plyšáci. V pondělí se ochránci ujali slona, kterého kdosi odložil u popelnic v Plzni na Čechurově.

„Jednalo se o opuštěnou samici slona afrického bez viditelného označení tetováním či čipem. Zoufalé zvíře bezradně čekalo u popelnic v trávě a nechalo se bez vážnějších problémů zajistit," hlásí uprostřed léta vedoucí Záchranné stanice živočichů Karel Makoň, který neváhal, nad ubohým plyšákem se slitoval a odvezl jej do stanice.

„Zde byla slonice ošetřena a zůstane tady do doby, než se rozhodne co s ní bude dál. Spolu s kompetentními úřady momentálně jednáme s plzeňskou zoologickou zahradou, která o slonici projevila zájem a zahájí urychleně výstavbu nového pavilonu," doplňuje s nadsázkou Makoň.

Zároveň se však už vážně zamýšlí nad tím, co lidi k vyhození plyšového kamaráda vede. „Vždycky, když míjím nějakého toho vyhozeného houpacího koně, velkého plyšového medvěda, tygra či opici, je mi z toho smutno na duši," říká ochránce zvířat. K tomu přidává vzpomínku na svého oblíbeného plyšového opičáka Tondu, s nímž jako dítě cestoval, usínal i vstával. „Dodnes si živě pamatuji, jak jsem se s Tondou loučil, když se z něj začal sypat molitan, a u babi v kamnech jsem mu s tátou udělal důstojnou kremaci," vzpomíná Makoň.

To dnešní děti podle něj často mívají nepřeberné množství snadno získaných hraček a věcí, k nimž podobný hlubší vztah nemají. „To je ve finále jen krůček k tomu, že se v popelnici místo plyšáka nějaký ten nepohodlný zvířecí mazlíček," končí své zamyšlení vedoucí záchranné stanice.

Jaký byl tedy osud plyšové slonice? Možná, že to byl nějaký dárek z lásky, talisman a důkaz náklonnosti, ti dva se pak rozešli a ona či on slonici vyhodil? Možná jen dítě, které slonici dostalo, vyrostlo a už plyšáka nepotřebuje? Možná byl starý, zaprášený, plný roztočů a překážel na polici?

Ale pozor! Nalezená slonice je připravena k adopci… „Ale chápu, že staré a zaprášené zvíře si asi nikdo nevezme. Zejména teď, když mezi dětmi frčí pokémoni, hnusáci a smraďoši, kteří žádný extra cit nevyžadují a na skládkách si libují," trochu pesimisticky uzavírá Makoň.