Řeč je o ženách, které svůj profesní život zasvětily uniformě a zákonům. Dříve typicky mužská profese už není pro ženy tabu a jejich počet roste. U Městské policie v Plzni je v současné době zhruba 70 žen, u Policie České republiky v Plzni celkem 93.

„Bude to znít jako klišé, ale odmala jsem četla detektivky a to byl asi prvotní impulz. Studovat jsem šla na policejní akademii a chtěla jsem dělat v oboru, který se věnuje trestné činnosti páchané na dětech a ženách a opačně," upřesňuje svůj profesní výběr kriminalistka Tereza Andělová.

Kateřina Balážová, dopravní policie: „Mám zkušenost, že pokud jednáme s konfliktním člověkem, reaguje takový agresor pozitivněji a mírněji na ženu policistku než na muže. Žena situaci řeší jinak a konflikty často mírníme."

Zařadila se tak po bok dalších žen, které u Policie České republiky nebo městské policie slouží na všemožných postech napříč všemi specializacemi.
„Stojím v prvních řadách a radikální fanoušci nemají problém mě napadnout. Během potyček nikdo neřeší, že jsem žena," zmiňuje mezi řečí menší blondýnka Simona Soukupová, která působí u Policie České republiky v Plzni u pořádkové jednotky a v plastovém brnění čelí přiopilým fanouškům nebo radikálům.

S tím, že si na ženu pachatelé troufají více než na muže, má zkušenosti i Nikola Marková Kroužková, která je psovodem u městské policie. „U psovoda je jedno, zda slouží muž, nebo žena. Pravda, mám pejska, kterého by chlap hůře zvládal, protože potřebuje víc citu a není až tak poslušný. Když jsem sloužila na obvodě, tak si na mě muži dovolovali víc. Chovali se ke mně vulgárně a dávali mi najevo, že jsem žena a slabší článek té dvojice," shrnuje strážnice. Od té doby, co slouží sama jen se psem, ji ale potencionální zločinci respektují více. „Neví, co ode mě mají čekat, když vystoupím z auta sama," dodává se smíchem.

Iris Pejcharová, odchyt toulavých zvířat: „Na služebně na Borech jsme dvě ženy, které jezdí do terénu, takže mám pocit, že jsem tak napůl chlap. Zbytek žen je v kanceláři. Chlapi mě ani neoslovují, protože se mě bojí
a v uniformě ženská ani nepůsobí moc žensky."

Všechny policistky a strážnice se takřka sborově shodují, že žena v uniformě má jednu zásadní vlastnost rozdílnou od mužů – schopnost více se vcítit do druhých.

„Například ženy, které se staly obětí znásilnění, hovoří mnohem radši se ženou, než s mými mužskými kolegy, což je pochopitelné," shrnuje hlavní klady práce kriminalistka Tereza Andělová. Podobně je tomu podle ní i u dětí, které jsou obětmi trestných činů nebo je naopak páchají.

„Nemám vlastní děti a možná se tím můj pohled na trestné činy na dětech změní. Teď cítím především pocit z dobře odvedené práce," uzavírá kriminalistka.

Policejní šéf: Za ženský element ve službě jsem rád

Plzeň – Ředitel plzeňského Městského ředitelství Policie ČR Pavel Krákora říká, že je za ženy u policie nesmírně rád. Prý obohacují kolektiv a jejich zvyšující se počet jej těší.

Jak se díváte na problematiku žen u policie? Co vidíte jako hlavní přínos?
Ženy dříve u bezpečnostních složek nebyly, je to poslední trend, který shledávám pozitivním. Mají jiný náhled na věc, ale je to třeba znát i na pracovišti. Když je takto smíšený kolektiv, je i na mužích vidět, že jsou najednou pořádnější a před ženami se snaží ukázat v co nejlepším světle. A pokud na dozorčí službě sedí krásná policistka, ten dojem je samozřejmě skvělý.

Jaké shledáváte výhody žen ve službě? Jsou úkony, které je lepší, když dělá žena?
Například během prohlídek, kdy hrozí, že u sebe bude mít prohledávaná osoba zbraň, koná ji, v případě že se jedná o ženu, policistka. Muže zase prohledává muž. Další situace, kdy má žena výhodu, jsou zločiny týkající se žen nebo dětí. Hlavně děti se v přítomnosti policistky cítí bezpečněji, a jelikož jsou ženy vnímavější, dokážou se o ně lépe postarat.