Statisíce korun neváhají investovat firmy do takzvaného team buildingu, tedy budování kvalitních pracovních kolektivů. Jindy seriózní pracovníci pojišťoven, úřadů nebo velkých nadnárodních firem si oblečou maskáče a vyrazí do lesa hrát paintball. Nadřízení i podřízení společně slaňují, jezdí na kolech nebo chodí po žhavých uhlících. Firmy team buildingovým společnostem platí až deset tisíc korun na jednoho zaměstnance.

Klasickým sportovním soutěžím a psychohrám, kdy si lidé padají do náruče, už ale odzvonilo. Zájem je hlavně o originální projekty. Pracovníci, kteří se takové akce nikdy neúčastnili, ji většinou kritizují, raději by chtěli přidat finanční ohodnocení. Ti, kteří to zkusili, jsou programem nadšeni, ale domnívají se, že firmy by mohly peníze využít lépe.

„Šla bych tak možná leda do paintballu s názvem zastřel svého šéfa. Podobné akce jsou jen vyhozené peníze, raději bych byla, kdyby nám místo toho přidali, to by mě k práci motivovalo lépe. Kdyby s tím firma přišla, nechtěla bych se účastnit,“ říká rozhodně osmačtyřicetiletá Zuzana z Plzně. Team building jí prý připomíná komunistické povinné kolektivní akce.

Jedenatřicetiletý Plzeňák Radek si team buildingy užívá, ale i on je považuje za zbytečné. „Většinou se jedná o sportovní aktivity a je to fajn, odpočineme si od práce, ale nemyslím, že by to kolektiv nějak posílilo,“ míní muž.

Firmy využívají team building i k seznámení zaměstnanců z různých poboček. Tak je tomu třeba ve společnosti Plzeňský Prazdroj. „Sdružujeme tři pivovary v různých místech republiky a navíc řada našich lidí pracuje v Praze. Často navzájem spolupracují, aniž by se znali. Podobné akce jsou výborné v tom, že se potkají v netradičním a hlavně mimopracovním prostředí,“ vysvětluje tiskový mluvčí pivovaru Jiří Mareček.

Podle něho to, že spolu lidé denně telefonují nebo obchodují, neznamená, že se znají. „Když pak spolu jedou na vodu nebo šplhají na lanech, musejí se na sebe spolehnout,“ dodává.

Podle kreativního ředitele jedné motivační společnosti Jiřího Vokáče Čmolíka, zájem o týmové zážitky roste. „Společnosti nechtějí ale už jen klasické sportovní klání, chtějí originalitu. Velká poptávka je nyní po drum circle. To znamená že účastníci sedí v kruhu a společně pod vedením průvodce hrají na bubny nebo jiné perkusní nástroje,“ vysvětluje Vokáč. Díky společnému hraní se celá komunita ocitne na stejné úrovni, což umožní větší efektivitu ve společné komunikaci. „Tato metoda je v současnosti nejprogresivnější. V roce 2007 ji použilo 60 procent ze 400 největších firem světa a číslo se stále zvyšuje,“ dodává Vokáč.