Studentka stavební průmyslovky v Plzni si loni v létě proto začala sama shánět ´přechodnou´ zahraniční školu, kde by se vzdělávala. „Nejdřív jsem chtěla na Maltu nebo do Anglie. To ale nevyšlo. Nakonec jsem se rozhodla pro Vídeň," vyprávěla osmnáctiletá žena.

S nápadem odcestovat původně na půl roku pak přišla za vedením Střední průmyslové školy (SPŠ) stavební Plzeň, které ji dalo zelenou. Začátky ve vídeňské soukromé církevní škole, jež je zaměřena jazykově, nebyly pro studentku pocházející z Honezovice u Stodu vůbec jednoduché. Němčinu totiž příliš neovládala. „Když jsem seděla ve třídě a občas něco pochytila, byla jsem šťastná. U otázek jsem si domýšlela, co asi znamenají," popsala dnes už s úsměvem na rtech.

Po několika měsících se však rozkoukala a začala si tamější pobyt užívat. „Jediná nepříjemnost byla, že jsem nebydlela na jednom místě. Měla jsem stále sbalené věci a putovala po rodinách. Ale všichni lidé, u kterých jsem zůstávala, byli milí," podotkla.

Z původních šesti měsíců nakonec strávila v Rakousku skoro rok. „Rozdílové zkoušky bych musela v Čechách dělat tak jako tak. Rozhodla jsem se tedy zkusit požádat o prodloužení stáže. Obě školy mi vyšly vstříc," dodala studentka, která o sobě dala vědět také v olympiádě z češtiny i matematiky.

S absolvováním jednotlivých předmětům na stavební průmyslovce, jež minulý týden slavila 130. výročí, začala o Velikonocích. Včera dokončila poslední ze čtrnácti zkoušek. V příštím roce odcestovat neplánuje, chce dobře zvládnout maturitu a pak by se ráda dostala na architekturu.