Nejen jemu zůstane tento den v paměti právě kvůli vysokému počtu dětí, kterých se nehoda dotkla. V autobuse, který sjel 8. dubna ráno z dálnice D5 u Rokycan, cestovalo do Prahy v doprovodu pěti dospělých 36 studentů víceletého lycea v Remeši.

„Přijali jsme volání svědků, kteří viděli padat autobus z dálnice. Bylo zřejmé, že nehoda bude mít poměrně destruktivní charakter," popisuje situaci operační důstojník hasičů Jan Krs, podle nějž se taková událost ihned vyhodnocuje jako hromadné neštěstí s nejhorším možným scénářem.

Sami hasiči svůj zásah na místě popisují jako automatický sled úkonů, nad kterými už ani nepřemýšlejí. „Kolikrát pak máte problém vzpomenout si na nějaké detaily, jde to samo," vzpomíná Petr Vojín. Myšlenky spojené se zásahem se tak v jejich hlavách začaly rojit až později.

„Jakože obvykle nebývám, tak tentokrát jsem byl naměkko. Mám doma malého kluka a došlo mi, jaký to musí být příšerný pocit," popisuje Straka, který se podílel i na vyproštění vážně zraněného 57letého řidiče. Ten následkům zranění nakonec za několik dní podlehl v nemocnici a stal se tak druhou obětí nehody. Řidič v důsledku nárazu přelétl o tři řady sedadel dozadu, zaklíněný byl mezi palubní deskou a sedačkou. „Hodně nám pomohla záchranná služba, která jej napíchla „oblbováky", abychom s ním mohli víc manipulovat," popisuje Straka. Už před tím hasiči vystříhali cestující, kteří byli skřípnutí mezi sedačkami v prvních řadách.

Vůbec prvním zasahujícím byl Tomáš Junek, který okolo nehody projížděl do práce. Na místě monitoroval situaci, informoval záchranku o rozsazích zranění. „Největší úleva byla, když se za mnou objevili kolegové," vzpomíná Junek.

Profesionalitu všech osob podílejících se na zásahu při společném úterním setkání vyzdvihl francouzský velvyslanec v ČR Pierre Lévy.