Největší dárek k šedesátinám TJ věnovali fotbalisté ‚áčka‘, které po třiatřiceti letech dovedl do nejvyšší okresní fotbalové soutěže – okresního přeboru trenér Petr Kovařík.

Proti minulosti, kdy v rámci Sokola byla organizována základní rekreační tělesná výchova, stolní tenis a fotbal, v současné době je dominantní fotbalový oddíl, který se svými sto šesti členy má dvě družstva mládeže (starší žáky a dorostence) a tři týmy dospělých – ‚áčko‘ i ‚béčko‘ a starou gardu. „Především zásluhou trenérů mládeže – Jana Pecháta, Michala Dobrého a Václava Širokého – nám v současné době dělají největší radost družstva žáků a dorostenců. Dorostenci již šest let úspěšně reprezentují Dolní Bělou v krajské soutěži. Žáci si v sezoně 2007/2008 také vybojovali postup do krajské soutěže, ale vzhledem k finanční zátěži i generační výměně hráčů, jsme postup museli odmítnout,“ vyčísluje úspěchy předseda TJ Václav Konvalinka.

Fotbalový oddíl Dolní Bělé se může pochlubit také tím, že obec reprezentují téměř výhradně vlastní odchovanci, a proto ve všech třech mužstvech dospělých panuje skvělá atmosféra. O dobré partě fotbalistů svědčí mj. i to, že po každém zápase prvního mužstva je pro všechny hráče povinná ‚tisková konference‘, které se zúčastňují také manželky a přítelkyně hráčů. Kamarádské vztahy se projevily i v tom, že v loňském roce fotbalisté se svými partnerkami strávili společnou dovolenou v Chorvatsku, kde také sehráli nezapomenutelný mezinárodní zápas, ve kterém porazili domácí celek Medulin 4:1.

Na druhé straně členy oddílu trápí zastaralé sociální zázemí, včetně fotbalového hřiště. „Již druhým rokem žádáme jednak grantové fondy ČMFS o účelovou dotaci na rekonstrukci hrací plochy, ale i prostřednictvím Ministerstva zemědělství ČR – Státní zemědělský intervenční fond o grant na rekonstrukci kabin a sociálního zařízení z dotačních programů EU. Vloni nám to nevyšlo. Proto doufáme, že letos by to už mohlo vyjít a za vydatné pomoci obecních úřadů Dolní a Horní Bělé a Lozy, se nám letos povede vylepšit celkové zázemí, včetně hrací plochy,“ říká závěrem Václav Konvalinka.