Stanislav Kestřánek z Blovic je na vozíku už 40 let. „Tak třeba přímo u nás před domem dělali novou silnici a chodník. Po chodníku jet nemohu, protože po pár metrech končí a není z něj sjezd. Takže už tady musím po silnici, stejně jako na většině míst v Blovicích,“ říká. „A to je ještě štěstí, že jsem přemluvila dělníky, aby alespoň u nás před vraty udělali z chodníku asfaltový sjezd a manžel se na silnici dostane. Jinak by tu byl obrubník, protože v projektu žádný sjezd nebyl,“ dodává Jana Kestřánková.

Zcela absurdní je podle ní úprava na poště! „Tam je sice nájezd, ale tak prudký, že se na něj člověk na vozíku nedostane. Dveře se otevírají na druhou stranu a plošina nad schody je tak úzká, že se tam vozík nevytočí,“ popisuje. Pozvolnější rampa končí v zábradlí! Podle mluvčí České pošty Dity Václavíkové je to tím, že se protáhly stavební práce. „Během několika dnů by měl být bezbariérový přístup dokončen tak, aby zdravotně postiženým vyhovoval,“ uvedla Václavíková.

Vozíčkáři se v Blovicích nedostanou na drtivou většinu chodníků, do restaurací ani k bankomatům. Výjimkou jsou lékárny a prodejna potravin. „V Družstevní ulici, kterou kolaudovali loni, jsou špatné sjezdy. Krásné chodníky pro vozíčkáře udělali u hřbitova. Je tam i značení pro slepé, ale to je opět nevyhovující. Nevidomé zavede k vratům, která se neotevírají,“ kroutí hlavou Kestřánková. „Všude musím chodit s manželem, jinak by se nikam nedostal. Například na městský úřad musím chodit za něj. Jsou tam všude schody a není tam ani zvonek,“ posteskla si žena.

Podle tajemníka Městského úřadu Blovice Jaroslava Kyny se město s bariérami vypořádává postupně, podle toho, co dovolí kasa. „Tam, kde se dělají nové chodníky, už jsou samozřejmě nájezdy. V ulici, kde Kestřánkovi bydlí, se dělal povrch narychlo, kvůli kanalizaci. Byl tam jen stavební dozor a akce se dělala bez projektu. Ostatní chodníky navrhuje architekt,“ řekl Kyna. Dodal, že i na radnici mohou vozíčkáři. „Přístup mají ze dvora, kde je i zvonek,“ uvedl.

Bezbariérový přístup na radnici není například v Plasích nebo v Dobřanech. V Třemošné se s ním počítá do budoucna, v rámci právě připravovaného projektu. V Nepomuku se vozíčkáři na úřady dostanou, ale budova městského úřadu, v níž mají kanceláře zastupitelé, je pro ně nepřístupná.

V Přešticích vozíčkáři nemohou na finanční úřad. „Jinak už to jde. Mohu k lékaři, i na ostatní úřady. K zubaři musím do Dobřan,“ sdělil vozíčkář Ladislav Turner z Příchovic.

Městské úřady jsou často v historických budovách, kde je nutné hledat kompromis mezi potřebnými stavebními úpravami a zachováním památek.

Podle radního Plzeňského kraje pro oblast zdravotnictví a sociálních věcí Pavla Karpíška musí mít městské úřady a další veřejné budovy bezbariérový přístup v případě, kdy se stavěly nebo se na nich dělaly úpravy po roce 2001. Tehdy začala platit vyhláška ministerstva pro místní rozvoj právě o dostupnosti pro zdravotně hendikepované.

„Pokud úřady nemají bezbariérový přístup zajištěný, má úředník povinnost sejít za námi dolů,“ dodala předsedkyně Vozíčkářů Plzeňska Eva Fikrlová.