K premiérovému titulu. Pro Straku i pro rodné město. Vítězným gólem. „Ani jsem to nevěděl," říkal plzeňský kapitán. „Až když jeli kluci ke mně, tak jsem poznal, že jsme vyhráli. Úžasný pocit," komentoval čtyřicetiletý bohatýr snový konec své pětileté pouti za českým zlatem. Vítěznou ránu vyslal Straka v závěru druhého prodloužení. V 97. minutě famózní sedmé finálové bitvy 
o vše ve Zlíně. „Bylo to fantastické utkání se vším všudy," řekl olympijský vítěz, mistr světa a nyní 
i český šampion. Konec příběhu má sílu hollywoodských trháků. Jenže scénář psal sám Straka. Svou vůlí, nezdolností a hokejovou excelencí.

Chci vyhrát s Plzní titul. Šel jste do klubu už s touhle myšlenkou?
To byl jen takový můj sen. Hlavně jsme chtěli klub dostat z nejhoršího. Postavit tým, co bude konkurenceschopný a každou sezonu si zahraje play-off. A to se povedlo. Ale když už něco dělám, tak chci vyhrát. V hokeji zvlášť.

To vám vyšlo. Když jste držel mistrovský pohár, připomínal jste si vzlety a pády minulých let. Na začátku váš finanční vklad, ale také odečet 19 bodů a další peripetie?
Možná mi něco blesklo hlavou, ale to nebylo jen 
o mně, ale také o lidech kolem. Za titul jsem hrozně šťastný, ale tím to nekončí. Popijeme a jdeme znovu makat. Mužstvo musíme doplnit.

Když jste se po vítězné trefě vymanil z oslavujícího chumlu spoluhráčů, spěchal jste se podělit o radost na střídačku 
s bratrem Michalem, asistentem trenéra.
To se nedivte. Už jsme 
v hokeji něco zažili a společné zážitky jsou pro nás hodně emotivní. Jednadvacet let zpátky jsme to s Michalem 
v Plzni začali a teď završili. Škoda, že u toho nebyl táta. To je mi líto, bohužel. Ale vyhrát extraligu s Michalem je krásný pocit.

Je jiné slavit titul na cizí půdě ve Zlíně než doma v Plzni?
Jiné to je a určitě bychom finále raději ukončili už 
v pátek doma. To by Plzeň nejspíš radostí spadla. Jenže se musel hrát ještě sedmý zápas, ale výhra ve Zlíně je také sladká. Užili jsme si ji v kabině, skvělá byla i cesta autobusem zpátky, doma přivítání s fanoušky, návštěva Viktorky. Bylo to krásné.

Zbyla vám po dvaceti zápasech play-off a dlouhém finále ještě síla na oslavy?
Hned po utkání jsem si dal vítězný doutníček, cestou domů nějaké to pivko a užíval jsem si klídek. Všechen ten humbuk opadl, zůstali jsme jen my hráči, trenéři, kustodi. Ze mě pomalu všechno padalo a to jsou chvíle, které mám rád.

Předtím jste ještě museli překousnout páteční porážku, kdy jste oproti očekávání fanoušků neproměnili zlatý mečbol.
Nebyl to zase takový problém. Navíc brácha Michal říkal, že každé velké finále se hraje v neděli. Proto jsme to nevyhráli v pátek.

Náladu v týmu to nepoznamenalo?
Ne. Všichni byli pozitivní, od hráčů přes trenéry, všichni jsme věřili, že to zvládneme. Negativních věcí je spousta, já mám rád kolem sebe pozitivní lidi. A to je brácha, Jarda Špaček taky, 
a hlavně Milan Razým. Vyčítali nám chyby, což je správné, ale pořád byli pozitivní. Povzbuzovali nás. Tak to bylo po páteční porážce, ale i po gólu v sedmém finále deset vteřin před koncem normální hrací doby.

Ani tenhle moment tým nerozhodil?
Gól na tři tři zabolel. Už mohlo být hotovo. Ale všichni v kabině jsme byli dál pozitivní. Neslyšel jsem žádné pochybnosti. My se jen smáli a říkali si, že to musíme dotáhnout do konce.

Potom v prodloužení už šlo 
o vše. Buď vy, nebo Zlín. Připouští si člověk tíhu situace?
Takové myšlenky vás svazují, táhnou dolů. My do prodloužení šli s jasnou hlavou. Nemohlo být krásnější utkání. Ať by to dopadlo jakkoliv. Hrál se parádní hokej, z obou stran. V úvodu měli Zlínští pár přesilovek, které jsme ubránili. Třikrát dotáhli naše vedení a taky v prodloužení měli, stejně jako my nějaké šance. My tu svoji proměnili, ale bylo to i o štěstí.

Už v prvním prodloužení jste mohl zápas dvakrát rozhodnout. Neříkal jste si, že je to zase zakleté?
Ne. Ty šance jsem nedal, ale spíš jsem měl víc štěstí 
v prvním prodloužení, kdy se v obrovské šanci objevil Veselý, a kdyby skóroval, tak ten gól šel za mnou. To jsem si říkal, je to v hajzlu. Ale ani on nebyl úspěšný a pak se štěstí přiklonilo k nám. My jsme si za ním šli a ten nahoře nám potom pomohl.

Zatímco vy jste se vysněného triumfu dočkal, zlínský kapitán Petr Čajánek na vítězství v extralize dál čeká.
Čája (Čajánek) má ještě čas, já už ne (smích). Zlín má výborný mančaft, dobře poskládaný, a ve finále to potvrdil.

S Čajánkem jste mluvil také krátce před utkáním. Co jste si řekli?
Popřáli jsme si, abychom si ten zápas co nejvíc užili. Jdeme na to. Něco v tom smyslu.

Budete hrát i v nadcházející sezoně?
V tuhle chvíli to neřeším. Teď chci s kluky hlavně oslavit titul.

Ale o vaše služby projevuje zájem reprezentační kouč Alois Hadamczik. Může vás zviklat 
k návratu do národního týmu?
O tom nepřemýšlím. Do repre musí jít hlavně Kovy. Úžasný hráč, skvělý kluk, který nás táhl v play-off ke zlatu.

Jenže jak Jan Kovář, tak další opora brankář Marek Mazanec zamíří po sezoně z Plzně nejspíš na zahraniční angažmá. Kdy to začnete řešit?
Měsíc a půl jsem nic nedělal, všechno jsem dal hokeji, teď mě čeká spousta práce. Těším se na ni. Dva dny si to užiju, pak si trochu odpočinu, budu s rodinou, ale zároveň začnu pracovat na složení týmu pro příští sezonu. Ať jsme znovu silní.