VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Martin Straka: Bez hokeje bych to nebyl já

Plzeň – Za sezonu zlikviduje asi sedmery brusle vyrobené přímo na jeho nohu a ještě více hokejek. Na led už by vlastně nemusel, má vyděláno. Jenže mu to nedá. Je tahounem plzeňských indiánů, jejich kapitán, generální manažer a jednatel klubu.

2.1.2012 4
SDÍLEJ:

Martin Straka v šatně hokejistůFoto: DENÍK/Kamil Kacerovský

Martin Straka. Mistr světa z Vídně 2005, olympijský vítěz z Nagana 1998. A také jeden z nejproduktivnějších hráčů NHL, který se před pár lety vrátil do Plzně. Zakotvil na zimním stadionu, kde jako pětiletý začínal. „Ani ve snu by mě nenapadlo, do jaké pozice se sem jednou vrátím. Vždycky jsem byl hlavně hokejista a měl jsem tedy zejména hokejové cíle,“ říká Martin Straka.

Kanceláře potřebuje dvě

V plzeňské ČEZ Areně má teď Straka hned dvě kanceláře. Ta hlavní, oficiální a se stěnami obloženými dřevem, patřila před ním Tomáši Královi. Martin Straka ale obývá na stadionu ještě jednu úřadovnu. Malou místnůstku o pár metrech čtverečních s gaučem, televizí, psacím stolem s notebookem, botami, mikinami, papíry, báglem, plakáty na stěnách, vítěznými poháry a dalšími osobními věcmi má hned vedle vjezdu pro hráče na ledovou plochu. Tam vždycky vyřídí papíry, pak nazuje brusle a do ruky vezme hokejku. A jde na led.

Říká, že hokej je jeho život. „Vždycky se kolem něj budu někde motat, nedovedu si představit, že bych byl bez něj. Kdybych nebyl spolumajitelem plzeňského klubu, asi bych někde trénoval žáky,“ krčí rameny.

Slavné hokejky borců z NHL

V oficiální pracovně Martin Straka moc nepobývá, ale odehrávají se v ní nejdůležitější schůzky. „Třeba jsme tu znovu podepsali smlouvu s Tomášem Vlasákem,“ vypočítává šéf HC Plzeň 1929.

Na stěny si rozvěsil vzácné trofeje – kromě hokejky, se kterou vyhrál olympiádu v Naganu, tu visí také hokejky nejlepších hráčů světa, s nimiž Martin Straka bojoval v NHL – například Maria Lemieuxe nebo Wayne Gretzkyho. Všechny se ale do kanceláře nevešly, dalších víc než dvacet hokejek od svých spoluhráčů má ještě doma. „V obýváku ale ne, tam mám jen medaile,“ usmívá se a tvrdí, že většinu času na stadionu tráví právě v místnůstce hned u ledu. „Tam vyřizuji všechny hokejové věci a taky nadávám spoluhráčům,“ žertuje Straka. Když nás ale vede na led a pak do šatny hokejistů, srdečně se zdraví se všemi, které cestou potkáváme. „Čau Martine, ahoj,“ odpovídají. Nikdo mu tu nevyká.

Nejedl, nemluvil, jen hrál

Na své začátky v NHL vzpomíná rád, i když mu i po letech chvílemi trne úsměv. „Bylo mi 19 let, nikdy jsem nebyl na vojně, neuměl jsem ani slovo anglicky. Najednou jsem stál v Pittsburghu, kde mě vysadili s kufrem. Odvezli mě na hotel – tady bydli, támhle je stadion,“ líčí začátky své patnáctileté hokejové kariéry v zámoří. „Já ty první dva týdny skoro vůbec nejedl! V restauraci jsem si objednat jídlo neuměl, vzpomínám si, že jednou jsem ukázal někam do jídelního lístku a přinesli mi dezert,“ směje se. Zhubl. Z tehdejších 65 kilogramů měl najednou 58. Pro porovnání – dnes Martin Straka váží skoro 85 kilogramů.

Hi! a ještě Bye!

Jak by nehubl – ráno se v hotelu jakž takž nasnídal a šel na stadion. „Tam jsem řekl: Hi! a pak při odchodu zase Bye! Víc jsem neuměl, katastrofa… Jídlo začal řešit rychlým občerstvením. „Ukázat v McDonaldu na hamburger a říci, že ho chci dvakrát, jsem zvládl,“ přiznává sebeironicky.

Když mu v té době volala do Ameriky maminka a líčil jí své zážitky, skoro ho lákala zpátky domů. „Martine, tak se vrať domů, říkala mi. Měl jsem skoro slzy v očích, jenže pak najednou slyším ve sluchátku tátu. Dej mi ho, toho blbce! Vrátit se po týdnu domů! Zbláznil ses?! Ani do hospody bych pak nemohl, to by mě z výčepu vyhodili! Tak jsem zůstal, kvůli tátovi. Být po mámě, už jsem byl po týdnu doma,“ říká s nadsázkou.

Jágr - skvělý parťák

Pak mu pomohla paní Jágrová, Jaromírova maminka, která ho zvala na večeře k nim domů. „Najednou to bylo bezvadné. Začalo to jít,“ vzpomíná. Asi za měsíc přijela pak za Martinem také jeho maminka a celou sezonu se o něj starala. „Dostal jsem byt v hotelu, pak se přijel podívat i táta. Z nejhoršího jsem byl venku.“

Právě Jaromíra Jágra, se kterým byl deset let v jednom mužstvu a šest let spolu bydleli na pokoji, vzpomíná nejraději. V létě, když se nehraje, se vídají. „Je to osobnost, individualita a vynikající člověk. Skvělej parťák,“ říká Straka.

Ke svým začátkům v NHL se při povídání často se smíchem a sebeironií vrací. „Bylo to na začátku 90. let, koukal jsem tam na všechno jako ve snu.“

Kreditka? Díky, ne

„Třeba za mnou přišel agent z Edmontonu a začal o penězích. Říká, že mám kreditní kartu, ať ji používám. Šel se mnou do banky a vysvětloval mi, jak s ní zacházet. Já, kluk od Plzně, kde se tenkrát kreditky moc nepoužívaly, jsem ale stejně trval na tom, že si vyzvednu pět tisíc dolarů, ty si někam schovám a budu mít „svý jistý“. Hotovost, když bude třeba něco platit. Nechápali,“ vzpomíná Straka. Tvrdí, že první čtyři až pět let v Americe pak skutečně platil všechno bankovkami, na kartu si zvykl až potom.

Mezitím pokoušel za mořem angličtinu. „Prvních pár měsíců, od července, kdy jsem tam přiletěl, do Vánoc ani ťuk. To bylo pořád to Hi! a Bye! Víc jsem nedal,“ směje se už nahlas. Pak mu hodně pomohli spoluhráči, kteří ho brali na jídlo a na pivo. „Když jsem si dal to pivo, tak jsem se osmělil a mluvil jsem. Nesmysly. Oni se smáli, moc mi nerozuměli, ale snažili se mi pomoci, opravovali mě a tak jsem se učil. Nebo z televize, kterou jsem si pouštěl a chtěl porozumět. Dodnes se tomu doslova řehtáme, když na to vzpomínáme. Po Vánocích jsem si pak už dokázal i vyměnit v obchodě špatně padnoucí kalhoty a na všechno si zvykl,“ dodává.

Na stadionu se snažil být v době, kdy se v Americe zabydloval, co nejdéle, přicházel první, odcházel poslední. I z ledu. „V šatně pak už nikdo nebyl, nemusel jsem odpovídat na to, čemu jsem nerozuměl,“ říká.

Zázemí stadionu včetně sprch bylo plné nástrah. „Různá zařízení na holení, deodoranty, fény… Měli tam taky lak na vlasy. Aniž bych věděl, o co jde, rozhodl jsem se to vyzkoušet. Naplácal jsem to do podpaží a vyrazil s klukama na jídlo. Po chvíli jsem už nemohl rozpažit. „Co je s tebou, vyzvídali. Historka s lakem na vlasy je rozesmála. Měl jsem něco každý den. Třeba jsem usnul v letadle a vyšel pak z něj bos, boty mi ujely na báglu. Nebo mně ustřihli kravatu, věčně jsem byl bez tkaniček. Takové srandičky, co mi docela pomáhaly,“ vzpomíná.

Láska z páté cenové skupiny

Později přijela za Martinem do Ameriky také rodina. To už tam byl ale aklimatizovaný a měl pro ně připravené zázemí. S manželkou se seznámil v Plzni, v jedné z hospod na Chodském náměstí. „Byl jsem tam s klukama, hospoda páté cenové skupiny, ty mám nejradši. Jedna dívka se mi tam moc líbila, navíc byla velmi sympatická. Mám zlatou manželku. Je nejkrásnější a nejhodnější ze všech,“ říká dnes Martin Straka. S tou krásnou dívkou už má dvě dcery. „Doma moc nepomůžu, i když se snažím,“ říká přesvědčivě. Letos třeba osobně pořídil na Vánoce 2,6 metru vysokou kavkazskou jedli. „Ovšem zdobit už ji musel Ježíšek,“ culí se plzeňská hokejová hvězda.

Stromek v indiánské šatně

Stromeček mají letos i indiáni v hokejové šatně. A pod ním dárky. Do jedné z krabic letmo nahlédneme. Je na ní napsáno cosi o odpovědnosti a je plná kondomů…

V šatně má každý z borců své místo na lavici, věšák a poličku. Podoba s šatnou v některé z mateřských školek je očividná, jen tady chybí rozpoznávací obrázky se stromečky či hříbečky. Na cedulkách v hokejové šatně jsou pečlivě vypsaná jména, na jedné ze stěn pověšené desítky bruslí a hokejky.

Jde to i bez hole

Martin Straka dostal od spoluhráčů k Vánocům hůl pro seniory se zvonkem a placatkou. Na procházky, na túry, hlavně aby trefil a došel vždycky tam, kam chce dojít. Evidentně se mu to daří i bez pomocné hole. „Bez hokeje bych to nebyl já,“ uzavírá Martin Straka šatnu i kancelář a pohledem sjede k ledové ploše.

Autor: Dana Veselá

2.1.2012 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:
Marek Bakoš

A zase ten Bakoš. Tentokrát sestřelil Jihlavu

David Boubel se narodil 26. července ve 4:14 mamince Miroslavě a tatínkovi Lukášovi z Plzně. Po příchodu na svět ve FN vážil bráška dvouleté Nelinky 3400 gramů a měřil 50 cm.
9

Miminka z 19. srpna

Bezdomovci? Možná za Bolevákem či na Švabinách

Plzeň - Primátor zvažuje pořízení dvacítky mobilních buněk pro bezdomovce. Inspiroval se v Praze 9.

FOTO: Areál za Plazou láká Plzeňany ke sportu

Plzeň - Plzeň ožívá sportem, až do 27. srpna se v prostoru amfiteátru a parku za OC Plaza koná Letní Sportmanie Plzeň 2017.

V parku Homolka našli mrtvého bezdomovce

Plzeň - Policie v sobotu v podvečer vyjížděla do slovanského parku Homolka u náměstí Milady Horákové.

Další placené parkovací zóny jsou na dohled. Ještě letos

Plzeň - Parkoviště zdarma u autobusového nádraží bude náplastí na další zpoplatněné ulice. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení