Snad jediným řešením, které by anonymní telefonáty mohlo zastavit, je podle ředitelky plzeňské pedagogicko–psychologické poradny Blanky Veselé exemplární trest, který by ostatní odradil. „Školáci, kteří se takto chtějí vyhnout vyučování, jsou naivní. Chtějí vidět rozruch, který po telefonátu nastane, a doufají, že se na ně nepřijde. Nemají právní povědomí, nevědí jaké tresty za ten který prohřešek zákon stanoví,“ říká Veselá. Dodává, že problém je také u řady rodičů, kteří jsou podle ní k dětem příliš shovívaví. „Navíc, když se o výhrůžných telefonátech píše v novinách nebo mluví v televizi, školáci pak takové jednání považují za normální,“ míní Veselá.

Jednou z možností, jak provinilce z řad školáků trestat, je uložení společensky prospěšných činností. „To jsou práce, které mladiství vykonávají ve volném čase a bezplatně při městských a obecních úřadech nebo u neziskových organizací. Mají soudem nebo státním zástupcem určený počet hodin, které musí odpracovat,“ vysvětlila vedoucí plzeňské Probační a mediační služby Andrea Ungrová.

Přestože zákon ukládá za šíření poplašné zprávy nepodmíněný trest odnětí svobody a peněžitý trest, je vězení podle odborníků pro školáky nepřiměřený trest. „Za podobný prohřešek jsem soudila studenty mladší 15let. Trestem jim podle mne bylo už samotné projednávání věci v rodině, na policii a u soudu. V jejich případě byl takový trest dostačující,“ řekla soudkyně Martina Modráková. Do vězení by prý zřejmě poslala jen školáka či studenta, který by byl za výhrůžné telefonáty souzen opakovaně.

Více ve čtvrtečním Plzeňském deníku.

Souvisejí článek čtěte zde