Premiéru na scéně Divadla Dialog v Plzni chystá na 27. duben, druhou premiéru na 9. květen a první reprízu na 26. květen. Hru napsala významná česká dramatička Lenka Lagronová a podle slov režiséra Jiřího Č. Ulricha nejsou její dramata lehce interpretovatelná. Přesto se rozhodl toto psychodrama o ženě v pasti nastudovat.

Proč jste si vybrali právě Markýzu?
Je to hra plná tajemství, symbolů a metafor, je psána v krásné češtině, provokuje fantazii a vyžaduje empatii diváků. Je výzvou, protože Markýzu dosud nikdo na jeviště neuvedl ani nekomentoval. Je příležitostí k hereckému koncertu emocí. Naše dvě herečky – Pavla Škubalová a Soňa Kratochvílová – se o roli málem popraly, takže hrajeme v dvojím obsazení. Shodly se: „Markýza prozkoumává zákoutí ženské duše, která se nedají veřejně vyslovit.“

Jaká jsou tato zákoutí ženské duše?
Záhadná a slovy těžko do hloubky vysvětlitelná. Ve hře se vznášíme na vlnách mocných citů, tudíž i proto jsou hudebním podtextem zvuky moře. Jeho vlny přinášejí prudké kontrasty: poetické snění i drsné tělesné pocity. Euforie touhy po téměř mýtické lásce i strach ze zhmotnivšího se snového muže. Strach z ohrožení zvenčí.

A jaké je tajemství samotné hry, kterou nazýváte psychohororem?
Tajemstvím je sama osamocená a rozporuplná hrdinka. Kdo je? Co předtím prožila, co ji poznamenalo? V hudebním úvodu se to snažíme naznačit. Kde se děj odehrává? Co hrdinku čeká? Co je skryto v jejím podvědomí? Už sama autopsychoanalýza hrdinčiny osobnosti je hororem. Napětí vytváří až drasticky vyjadřované čekání – kdo přijde? Odmění láskou, nebo potrestá za něco z minulosti?

Chcete prozradit, kdo na závěr představení na jeviště přijde?
Někdo určitě přijde a přinese katarzi a dramatické až hororové završení příběhu. Konec hry chápeme v duchu autorčina životního názoru. S volným výkladem smyslu řešení vnitřního sváru a osudu hrdinky. Se symbolikou freudovskou i religiózní.