Tento týden proběhl již 27. ročník házenkářského tábora. „Začali jsme v roce 1988 jako mladí kluci a v té době jsme vůbec nečekali, že se to rozroste do takových rozměrů," podivuje se vedoucí tábora z Přeštic Karel Tušek. Někteří z prvních žáků tábora prý dnes dělají trenéry. „Pátým rokem dělám trenéra, předtím jsem jezdil jako dítě," potvrdil Filip Albl.

Letos se tábora zúčastnilo 95 dětí, jejichž přechodným domovem se od minulého pátku staly třídy Základní školy v Nýřanech. „Počet žáků, kteří jezdí na tábor, zatím každý rok narůstal, minulý rok jich bylo o deset méně," dodal překvapeně vedoucí tábora. Necelou stovku ratolestí mělo na starosti 17 dospělých.

Házenkářský tábor se v Nýřanech konal letos podruhé. „Snažíme se ta místa střídat, byli jsme třeba také ve Stupně nebo v Ejpovicích," upřesnil vedoucí. Kam se pojede příští rok, prý zatím ještě není jisté, rozhodnuto bude do konce tohoto roku.

„Přivezli jsme si také vlastní kuchařky, které jsou také hráčky oddílu, celý týden byla navozena taková rodinná atmosféra, ostatně jako každý rok," dodal Tušek. Kuchařky pochválil také jedednáctiletý Matěj Košař. „Vařily moc dobře, a pokud někdo něco nejedl, tak se udělal kompromis a paní kuchařky mu daly k jídlu něco jiného," řekl malý házenkář.

Věková kategorie zúčastněných dětí byla od 6 do 15 let. Děti byly rozděleny do tří družstev podle věku a výkonnosti. „Kromě tréninků měly děti také kulturní vyžití. Připravili jsme celotáborovou hru, letos jsme šli po stopách indiánů," vysvětlil Tušek. Děti prý plnily různé úkoly, hrály vědomostní hry, ale čekala je také stezka odvahy se strašidly. „Chodili jsme večer v lese, potmě. Křičela jsem, ale nebála jsem se," tvrdila devítiletá Sára Vávrová. Stezku podstoupili všichni žáci, na základnu se prý vrátili všichni, nikdo se naštěstí neztratil.

A jak probíhal běžný táborový den? „V 7 hodin a 20 minut byl budíček, o deset minut déle rozcvička, buď na hřišti vedle školy, nebo u koupaliště. Poté jsme se vrátili na snídani," popsal házenkář Matěj Košař.

Následoval nástup všech žáků a trenérů. Po zopakování programu, který děti ten den čekal, byl čas na připomínky a zhodnocení dne předchozího. Připomínky padaly také ze strany trenérů, kterým se nelíbil třeba nepořádek na pokojích a v šatnách.

Dopoledne byly děti rozděleny do tří družstev, každé z nich obsadilo jedno hřiště a mohl začít trénink. „Cvičili jsme, běhali, dělali kliky, dřepy nebo třeba sklapovačky," vyjmenovala Sára Vávrová, která je letos na házenkářském táboře poprvé.

Náročné to podle malé házenkářky prý moc není, na tábor by chtěla jet i příští rok. To potvrdila také osmiletá Petra Kovaříková. „Když vás to baví, tak to náročné není," dodala.

Podle Matěje Košaře, který je na táboře už podruhé, však tréninky docela náročné jsou. Ale prý se to dá zvládnout.

Odpolední programy plánovalo počasí, které dětem tentokrát přálo víc, než by chtěly. „Letos je velké horko, takže jsme odpolední programy směřovaly většinou na místní koupaliště," uznal vedoucí Tušek.

A jsou žáci hodní? „Jsou, ale občas se musí krotit," přiznal Filip Albl, který má na starosti mladší kluky.

Také trenéři jsou prý na své svěřence docela hodní. „Někdy jsou sice přísnější, ale uznávám, že je to zapotřebí," dodal Matěj Košař.