David Všetečka se věnuje službám v pohřebnictví ve stejnojmenné firmě léta. Jako kluk pomáhal otci v tomto oboru například při kopání hrobů, posledních deset let se firmě věnuje naplno. Říká, že jako Češi jsme velmi konzervativní a raději se s blízkými loučíme bez obřadu. „Jsme uchvátaní a tradice jdou stranou. Je to škoda," míní šéf pohřební služby.

Jaké pohřby se dnes vypravují?
Třeba na Domažlicku, nebo obecně na venkově, se dělají pohřby stále. Dělalo se to tak vždycky a platí to i dnes. Ale v aglomeracích blíže městům jdou už tradice stranou. Lidé hledí spíš na cenu a dělají se pohřby bez obřadů.

Myslíte si, že je to jenom kvůli penězům?
Nemyslím a věřím, že za dvě generace to bude lepší, jako to je třeba v Německu nebo na Slovensku. Doba je dnes hodně uchvátaná a my Češi tyto věci vytěsňujeme. Říkáme si, že když někdo zemře, je to smutné, a já se budu ještě trápit na obřadu… Ale myslím, že tento pohled není správný. Mezi pohřbem s obřadem a bez obřadu je asi desetitisícový cenový rozdíl. Když se člověk narodí, dělají se křtiny, když se žení, dělá se veselka i za třicet tisíc. A člověk by měl mít umožněn stejně tak důstojný odchod ze světa. To je můj názor, ale nikomu jej nevnucuji. Jen si myslím, že vyrovnat se se smrtí bližního rozloučením s obřadem, je snazší, než bez něj.

Kolik pohřbů se dělá žehem a kolik do země?
Je to region od regionu jiné. Praha je jinde, venkov je jinde. Pokud to mám obecně srovnat, tak 70 % pohřbů je žehem, zbytek do země.

Když už se někdo rozhodne pro obřad, co se změnilo? Výzdoba, květiny, hudba?
Pomalu sem přicházejí nové věci, třeba když pozůstalí uloží urnu pod oblíbený strom, začaly se používat tzv. biourny. Ale klasický obřad je pořád stejný. Změnilo se ale třeba to, že dnes se už nepoužívají černé rakve, to je výjimečné. Zatímco černá dříve neodmyslitelně patřila k pohřbu, dnes už to tak není. Používají se rakve světle či tmavě hnědé nebo mahagonové. Občas, když zemře mladý člověk, zvolí pozůstalí například rakev modrou, u myslivců jsem zažil barvu zelenou. Ale je to výjimečné. Pamatuji, že jednou jsme na rakev nechali malovat motorku, to když pán zemřel na motorce. Změnila se i hudba, lidé dnes vybírají modernější věci, což bylo dříve nemyslitelné. Už to nemusí být nutně dechovka.

Když jste zmínil zelenou rakev, jak se například loučí různé spolky se svými členy?
My v Čechách jsme opravdu hodně konzervativní. Třeba hasiči nebo myslivci vypálí na uctění památku čestný výstřel. Hasiči začnou houkat, ale zvláštní rituály to nebývají.

U nás žije hodně Vietnamců nebo Romů. Mají oni svoje pohřební rituály? Proč na hřbitově nevídáme, až na výjimky, vietnamské hroby?
Vietnamci volí spíše kolumbária. Oni nedělají pohřby do hrobů, volí spíše kremace a pak ukládají urny do kolumbárií. Naproti tomu Romové mají velké pohřby.

Můžete to přiblížit?
Romská komunita je taková, že maximálně ctí tradice křesťanství a mají k nim nesmírnou úctu. U Romů nepřipadá v úvahu pohřeb bez obřadu, tam jde o klasický poctivý pohřeb se vší parádou. Tedy kapela, housle, romská hudba a také krásná rakev, kterou vídáme opravdu jen při jejich pohřbech. Romové utratí peníze za pohřební obřad podobně jako my utrácíme například za veselky. Oni ostatně berou obě tyto události prakticky stejně. Pohřeb mají jako důstojné rozloučení s blízkým, na kterém se určitě nešetří.

Nebožtíkům se dávaly do rakve jejich oblíbené předměty. Pořád se to dělá?
Řeknu to upřímně. Lidé dávají svým blízkým na cestu různé věci, ale v našich krajích je pořád patrné, že tu jsou lidé z úředníků a státních firem, kde je striktně odcizený přístup, dost vystrašení. Mnohdy ani nevědí, že tu příležitost mají. My se snažíme věnovat opravdu každému individuálně, já se deset let snažím pozůstalým nabízet, ať klidně oblíbenou věc přinesou. Může to být hračka, polštářek, deka… Pro muže už jsme vkládali třeba krabičku cigaret. Do rakve se dá dát až na výjimky téměř cokoliv, při zpopelnění to musí být v souladu s řádem krematoria.

S čím například jste se setkal?
Byly to hlavně různé obrázky, jednou dokonce mobilní telefon. To ale byla velmi smutná věc, jakkoliv se může teď zdát úsměvná. Bylo to pro mladou ženu, která tu nechala manžela a malé děti. Psali jí SMS zprávy a chtěli, aby je měla u sebe.

Ve světě se stále více prosazuje přenos pohřbů přes internet. Myslíte, že by o to byl zájem i u nás?
Před pěti lety jsem chtěl s něčím podobným u nás začít. Byl jsem na výstavě ve Stuttgartu a vrátil jsem se do Čech takřka přemotivován věcmi, které jsem tam viděl. Obřadní síně jsem vybavil televizory, web kamera je dnes otázkou několika stokorun. Jenže jsem zjistil, že jsme tak malá republika, že lidí, kteří na obřad nemohou například kvůli vzdálenosti přijet, je strašně málo. Možná by to fungovalo v případě nějaké celebrity, kdy by sledovaly pohřeb tisíce lidí. V normálním životě to ale tak není. Focení a natáčení na DVD je oproti tomu státe častější.