Co bylo impulsem ke zřízení nové služby pro děti?
V březnu 2007 jsme s Linkou důvěry a Terénní krizovou službou spustili společný projekt nazvaný „Podívej se kolem…“. Jeho cílem je nejen spolupráce krizových služeb v Plzni, ale také osvěta veřejnosti právě v oblasti odborné krizové pomoci. V rámci tohoto projektu jsme začali i s preventivními aktivitami na školách. Právě poté se na nás začali obracet především teenageři, kteří měli problémy s výchovným působením rodičů nebo sebepoškozováním, a my jsme hledali, na koho je v Plzni odkázat. Zjistili jsme ale, že krizové centrum určené přímo dětem, tady vlastně není. Navíc jsme zjistili, že i Komise pro sociálně-právní ochranu dětí města Plzně již delší dobu usiluje o zřízení takového centra pro děti a mládež. Zjišťovali jsme, jaké preventivní aktivity na plzeňských školách probíhají. Týkaly se šikany, drogových závislostí, ale vyloženě zvládání krizových situací obecně se v Plzeňském kraji nevěnoval nikdo.

Jak jste dětem přiblížili novou službu, aby o vás věděly? Přicházejí už děti k vám řešit své problémy?
Nová krizová pomoc pro děti se teprve rozbíhá. Není tedy zatím úplně obvyklé, aby děti do našeho centra přicházely samy. Začali jsme s nimi tedy nejprve pracovat ve školách v malých skupinkách. Je to pro nás příležitost vidět reakce dětí na krizovou situaci přímo v praxi. Všímáme si třeba, že některé z dětí „zvláštním“ způsobem hovoří o tom, že jsou jeho rodiče rozvedení. Jiné dítě zase třeba neadekvátně reaguje v situaci, kdy se mluví o násilí. Na to pak upozorňujeme učitele nebo naopak oni nás můžou upozornit na některého ze školáků, pokud se jim něco nezdá. Společně pak hledáme vhodný způsob intervence, například i kontakt s rodinou.

Ve kterých případech je vhodná práce s rodinou?
Obecně se dá říct, že potíže dítěte často odrážejí problémy v rodině. Práce s rodinou je vhodná zejména v případech, kdy se jedná o potíže s komunikací mezi členy rodiny, vyjasňování pravidel, která jsou důležitou součástí fungování rodinného systému. Často se setkáváme i s potřebou upevňování rodičovských pozic při výchově dětí.

Jaké problémy s dětmi se v rodinách objevují nejčastěji? Jsou některé potíže, které v poslední době převládají nebo se objevily nově?
Protože se krizové pomoci dětem věnujeme zatím jen krátce, nemohu říci, že by se některý z problémů objevoval častěji než jiné. My se v rodinách nyní setkáváme zejména s problémy výchovnými. Často mohou pramenit z toho, že rodiče mají na své děti málo času nebo se jim dostatečně nevěnují.

Jak se tato skutečnost v chování dětí projevuje?
Mohou reagovat tak, že hledají podporu někde mimo rodinu. Vyhledávají například různé party, kde hrozí sklouznutí k náhražkám jako jsou například drogy, což je asi nejdramatičtější následek. Ale mohou to být i útěky, vzájemné neporozumění si v rodině. Nedostatek času se ale může projevit i u samotných rodičů. Pochybují o sobě, mají pocit, že své dítě nezvládají, že v roli rodičů selhávají.

Jak konzultace v centru vypadá, co čeká děti a vlastně i dospělé, kteří se na vás obrátí se svým problémem?
Po zazvonění je ve dveřích přivítá sociální pracovnice a uvede je do konzultační místnosti.. Konzultace jsou obvykle šedesátiminutové. Hned na začátku klientům říkáme, že naše služba je bezplatná, anonymní a diskrétní. Během první konzultace zjišťujeme, s čím k nám klient přichází, jaká má očekávání a na základě toho se domlouváme, jak budeme v řešení jeho situace postupovat dál.

Můžete dát nějaký příklad?
Na konzultaci například přichází mladá žena. Má nějaké problémy s manželem a se synem. Nejdříve se ptá, co jí můžeme v rámci centra nabídnout. Zjišťujeme její očekávání, mapujeme situaci, která jí k nám přivádí. Společně se pak můžeme dohodnout, že budeme pracovat individuálně pouze s ní, protože se celá záležitost týká spíše jí samotné, nebo usoudíme, že bude lepší práce s celou rodinou. Pokud k nám přijde celá rodina, pracují s ní většinou dva konzultanti.

Máte pro práci s dětmi k dispozici i nějaké další odborníky?
Pro práci s dětmi máme dvě externí dětské psycholožky. Ty s dětmi pracují převážně individuálně, například v rámci psychologické konzultace, diagnostické práce či jsou připraveny doprovázet dítě v zátěžové situaci. Tou může být například výslech na policii, vyšetření u gynekologa, když existuje podezření na zneužívání, apod. Dětské psycholožky se mohou účastnit také společných konzultací s rodinou. Pokud při společné práci objevíme nějaký výrazný výchovný problém týkající se samotného dítěte, může pak psycholožka pracovat pouze s ním.

Na internetových stránkách informujete i o tom, že klientům nabízíte kromě jednorázové konzultace i to, že je budete provázet po delší časové období, kdy procházejí krizí. Jak vypadá tato vaše činnost?
Máme registrovanou sociální službu krizová pomoc. Pro ni je typické to, že pomáhá lidem v krizové životní situaci. Zákon přímo říká, která ohrožuje zdraví a život. Ze zkušenosti víme, že takto ohrožení lidé zamíří spíše na záchranku, zmírňujeme proto tento výklad ve smyslu, že poskytujeme služby lidem, kteří se ocitnou v situaci, kterou vnímají jako pro sebe nějakým způsobem ohrožující. Nemusí to být přímo tak, že by jejich neřešená potíž mohla vést až k sebevraždě. Ale krizová situace je pro nás taková, kterou lidé nejsou schopni sami vyřešit běžným a bezpečným způsobem, cítí se v nepohodě a ani okolí jim nemůže pomoci. Pomoc, která je zaměřená na provázení klienta v krizovém období, je u nás definovaná sedmi setkáními. Ve výjimečných případech může být rozšířena na deset setkání.

Odkazujete klienty i na další organizace?
Většinou je to tak, že akutní krizi zvládnou lidé s naší podporou v průběhu tří až čtyř setkání. Pak následuje doba, kdy už si spoustu záležitostí dokážou vyřešit samostatně, my jim k tomu můžeme předat kontakty na další návazné služby. Proto také máme rozsáhlou databázi poskytovatelů sociálních služeb a jiných organizací v Plzni. Podobné je to i tehdy, když při krizové intervenci odhalíme hlubší psychické potíže, které už v rámci naší krátkodobé podpory vyřešit nejde. Pak odkazujeme na psychology a psychoterapeuty do dlouhodobé péče. Naším úkolem je klienty v krizové situaci podpořit a stabilizovat tak, aby zase našli pevnou půdu pod nohama.

Stává se, že příchozí klienty rovnou odkazujete na další poskytovatele sociálních služeb? Ve kterých případech?
Nedá se říci, že rovnou. Většinou i předání odkazu na jinou službu předchází alespoň krátká konzultace zaměřená na zklidnění klienta. Často odkazujeme například do Občanské poradny. Tam vysíláme klienty, kteří řeší různé občanskoprávní záležitosti, protože právní poradenství neposkytujeme. Typickým případem poslední doby jsou senioři, kteří přicházejí velmi nešťastní z toho, že nabídli bydlení svému vnoučeti a to nyní vyžaduje, často velmi necitlivým způsobem, aby se odstěhovali, přestože mají na byt řádnou smlouvu. Na organizaci Člověk v tísni zase odkazujeme klienty, kteří mají problémy se splácením dluhů. Objevují se také krizové situace spojené s nezaměstnaností, ztrátou práce či bydlení. Předáváme proto kontakty na azylové domy pro ženy, muže i matky s dětmi. Když se stane, že přijde člověk, v jehož příběhu figuruje trestný čin, směřujeme ho ke kolegům do Bílého kruhu bezpečí. Klienty odkazujeme i na psychology. Jejich pomoc potřebují například lidé, kteří přišli o někoho blízkého a jejich stav vyžaduje dlouhodobou psychologickou péči nebo třeba skupinové terapie. Navíc psycholožku pro dospělé máme k dispozici i přímo tady v centru, kde jednou v týdnu nabízíme psychologické poradenství.

Chtěla bych se zeptat i vás samotné. Jak na vás tato práce působí? Nenosíte si problémy svých klientů jak se říká domů?
Některé případy jsou skutečně velmi náročné, a proto jsem ráda, že je můžu rozebrat v rámci intervize s kolegyní. Pomůže mi to od nich jakoby „odejít“. Navíc „nepouštět“ sama sebe do konzultací příliš osobně je jak ochraňující pro mě samotnou, tak profesionální vzhledem ke klientům. Komplikované intervence máme v Centru možnost konzultovat také v rámci supervize s externím odborníkem nebo pracovníky Dětského krizového centra v Praze, s nímž máme dohodu o metodickém vedení.

Zažíváte tu například situace, kdy se klienti dožadují čísla vašeho mobilního telefonu s tím, že vám zavolají, až se něco stane a oni si o tom nebudou mít s kým promluvit?
Tahle tendence se samozřejmě u některých klientů objevuje. My jsme ale ambulantní centrum a nespecializujeme se na telefonickou krizovou intervenci, takže v těchto případech předáváme klientům kontakty na Linku důvěry. I proto existuje již zmíněná dohoda o spolupráci s Linkou důvěry a také Terénní krizovou službou.

Původním povoláním jste učitelka, jak jste se dostala k práci v Centru SOS Archa?
Po vysoké škole jsem učila rok, pak jsem šla na mateřskou dovolenou a se svými třemi dětmi jsem na ní byla deset let. Na mateřské jsem ale kromě tříletého studia speciální pedagogiky založila v Plzni mateřské centrum Jablíčko, kde jsem tři roky působila. Pak už jsem ale byla unavená z aktivit kolem dětí a potřebovala jsem změnit cílovou skupinu. Shodou okolností jsem se dozvěděla o výběrovém řízení na vedoucího krizového Centra SOS Archa. Pořád se ale vlastně pohybuji v oblasti práce s lidmi - dospělými, ale dnes už i dětmi a vlastně celými rodinami.

Co vás na práci v Centru SOS Archa baví?
Myslím, že určitě rozmanitost. Za prvé mám možnost projevit svoje organizační schopnosti. Nejsem člověk, kterého by bavilo sedět na místě. Navíc pozice vedoucího je co se týče náplně práce velmi pestrá. Ať už jde o vymýšlení projektových záměrů, vytváření letáčků, webových stránek, setkávání se s lidmi, nejrůznější školení. Zkrátka mě baví zatěžovat mozek, čtu spoustu knížek. A přímá práce s lidmi je pro mě příjemná v momentě, kdy z konzultace odcházíme já i klient s pocitem, že jsme udělali kus důležité práce.