„V osmi letech se mi objevila krev v moči a lékaři zjistili, že mám chronické selhání ledvin. Prostě, že se časem budou ničit stále víc,“ vypráví Jirka. V té době začal brát léky na zpomalení ničivého procesu a chodil na kontroly do Mulačovy nemocnice. „Pil jsem i bylinné čaje od paní Kamenické, ale nepomohlo to. Před dvěma lety mi lékaři řekli, že musím na dialýzu, než mi dají novou ledvinu,“ vzpomíná Čech.

Prvním dárcem byla jeho matka, takže nemusel čekat dlouho. U transplantované ledviny se ale po čtyřech dnech ucpal odchod krve ze žíly a musela být odstraněna. „Rok a sedm měsíců jsem si čtyřikrát denně doma sám dělal dialýzu. Měl jsem hadičku v břiše a plnou invalidku,“ říká Jiří, a je rád, že se druhá transplantace, při níž dostal ledvinu od ´nebijícího´ dárce, zdařila. „Teď je to dva měsíce a jsem v pořádku. Sice musím polykat dvacet prášků ráno, dvacet večer a mezitím dalších osm, ale jinak dobrý,“ směje se Jirka. Zhruba po dvou letech mu sníží invalidní důchod na částečný a on bude moct chodit alespoň na chvíli do práce. „Jsem vyučený kuchař, ale dělal jsem číšníka, a tak bych rád někam za bar,“ plánuje Jirka, který paradoxně vůbec nepije.