Kulíšková: Tělocvikář nemůže koukat na to, že už padla

Vystudovala gymnázium, pražskou fakultu tělesné výchovy a sportu a pak začala učit tělocvik. Život se Marcele Kulíškové ale změnil v roce 1986 v momentě, kdy se jí narodila zrakově postižená dcera. „Odstěhovali jsme se do Železné Rudy. Protože celá rodina sportovala, začala i Anička," řekla Kulíšková.

Svou dceru, dvojnásobnou paralympijskou medailistku ve sjezdovém lyžování, doprovázela od prvních závodů. Anna se po základní škole dostala na konzervatoř Jana Deyla, a tak se rodina Kulíškových opět přesouvala. „V té době jsem dostala nabídku učit tělocvik ve škole pro zrakově postižené, kde se sportu fandilo. Děti si mohly vybrat z řady volitelných předmětů. Chodili jsme plavat, dělali atletiku, hráli goalball," vyjmenovala Plzeňanka, jež si tou dobou dodělala ještě speciální pedagogiku, obor tyflopedie. Žáci byli z pohybu a překonávání vlastních bariér nadšení.

„Bavilo je to. Našli si nové kamarády, ze soutěží, kam jsme jezdili, měli spoustu zážitků. Rozšířily se jim obzory. Naučili se prohrávat, což je pro život taky důležité," doplnila Kulíšková.

Obrovskou radost a pocit zadostiučinění zažívá Plzeňanka ve chvílích, kdy vidí úspěchy svých svěřenců, kteří se dostávají na vrchol. „Je úžasné sledovat třeba plavkyni a atletku Lenku Zahradníkovou, cyklistu Marka Moflára nebo Tomáše Fraňka, který je v teď v goaballové reprezentaci a chystá se na utkání o postup na paralympiádu do Ria," uvedla. Kulíšková se domnívá, že dokázat najít v dítěti talent je nepsaná povinnost každého učitele tělocviku. „Měl by vědět, v čem je každé dítě dobré. Když vidí potenciál, rozvíjet ho a motivovat i rodiče žáka. Ne všichni hendikepovaní mají dobré rodinné zázemí, snažíme se pro ně vždycky najít nějakou cestičku. Osvědčuje se nám zavést dítě do běžného oddílu. Já dávám dětem vztah ke sportu, učím základy, pak už ale přicházejí trenéři," řekla pedagožka.

V současnosti už šestým rokem vyučuje na Základní a Mateřské škole pro zrakově postižené a vady řeči v Plzni. V tělocvičně, na soutěžích či závodech tráví většinu svého času. „Tělocvikář nemůže koukat na to, že už odzvonilo a padla. Spousta akcí se děje odpoledne, o víkendech nebo prázdninách a s dětmi musí pořád někdo jezdit," míní.

Tomu, že se Kulíšková své profesi věnuje s obrovským nasazením, svědčí i nedávné ocenění Fair-play za celoživotní přínos nejen ve školství. Cenu každoročně udílí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Český klub Fair-play Českého olympijského výboru. „Byla jsem ráda, že ohodnocen může být i úplně normální, obyčejný řadový tělocvikář, který se věnuje své práci poctivě," uzavřela s úsměvem.