Už třetím rokem zapisuje místní události do obecní kroniky, ale zároveň pátrá i v archivech, ve starých matrikách a pamětních knihách, aby se pokusila slepit střípky štěnovické minulosti. „Jsem štěnovickým patriotem a snažím se, aby bylo vidět, jak mají Štěnovice bohatou, zajímavou a významnou historii,“ říká kronikářka.

Dohromady dává díky starým fotografiím i obrazovou kroniku obce, což někdy vyžaduje až detektivní úsilí. „Musí se chodit za místními obyvateli a pátrat. Ptát se, jestli nemají třeba na půdě krabici se starými fotkami, nebo pohlednicemi. Dají se mezi nimi najít někdy opravdové skvosty. Ať už jde o stavení, která dnes už nestojí, nebo o lidi, kteří tady žili. Vše pak využíváme při různých výstavách pro štěnovickou veřejnost. Měli jsme tady výstavu k 680. výročí první psané zmínky o Štěnovicích, výstavu starých svatebních fotografií Štěnováků, ukázali jsme obec, jak vypadala v zimě od přelomu 19. a 20. století až po 50. léta minulého století,“ prozradila Vlčková a se smíchem dodala, že některé Štěnováky už jímá hrůza, když ji vidí před svým prahem a nutí je, aby prolézali půdy a hledali ve starých kredencích.

„Velmi mnoho informací jsem získala o první světové válce a jejím dopadu na naši obec. Uspořádali jsme velkou výstavu k výročí konce války a vzniku samostatného státu. Mužů ze Štěnovic ve válce padlo nebo bylo nezvěstných čtyřicet. Po devadesáti letech se mi podařilo najít ke všem z nich, kromě čtyř jmen, vazby k obci, které existují dodnes. V matrikách jsou třeba záznamy o vdovách, které, když se chtěly znovu vdát, musely předložit doklad o tom, že byl jejich muž prohlášen za nezvěstného. A podle těchto dokladů se podařilo dohledat informace k štěnovickým vojákům, kteří se z války nevrátili,“ sdělila kronikářka. V současné době studuje zápisy z jednání obecního zastupitelstva od roku 1904, které jsou nesmírně zajímavým a podnětným materiálem. Vlčková tak může přinést štěnovické veřejnosti další informace.

Štěnovická obecní kronika existuje od roku 1927 a začal ji psát četnický strážmistr ve výslužbě Karel Schuster. Snažil se v ní jako první vzpomenout na dávnou historii Štěnovic. O obci je první písemná zmínka už v roce 1327, ovšem její historie je mnohem starší, sahá až ke keltskému osídlení. „V době husitských válek patřilo štěnovické zboží bohaté plzeňské rodině Pabiánků, kteří byli kališníky. Ve Štěnovicích byla opevněná tvrz, v níž se ale obránci marně snažili ubránit nepřátelům, a tvrz byla vypálena. V následujících stoletích zde vzniklo panské sídlo s dvorem, vsí a statkem. Na levém břehu řeky Úhlavy vyrostl v 18. století raně barokní zámek. Roku 1747 byl zbudován kostel ze staré barokní sýpky a při něm v roce 1753 i malý klášter trinitářů. Ve vsi se vařilo i známé pivo a Štěnovice prosluly v 19. století i těžbou modré štěnovické žuly,“ podotýká Vlčková.

Bohatou historii má i zdejší škola. Poprvé se zde začalo vyučovat v roce 1789, takže letos vzpomenou Štěnovice 220. výročí její existence. V roce 1870 se začaly psát školní pamětní knihy, které ale připomínají i historii obce. Z těchto školních zápisů je tedy možné také získat velmi cenné informace.