„Zapisuji samé takové ty klasické situace a události z Oselců, Nové Vsi a Kotouně, které život přinese. Žádné drby,“ pousmála se žena.

„Nejstarší kroniku, jakou máme, začali psát naši předci v roce 1921. Vydrželo jim to až do okupace – od roku 1938 do roku 1970 ji pak nepsal nikdo. Pak se kroniky chopil pan Panuška, po němž ji dělám já,“ vysvětluje žena a popisuje, jak se za dobu jejího kronikaření trojice obcí měnila.

„Ty největší změny už máme za sebou. Myslím tím výstavbu vodovodu, kanalizace, plynofikaci a podobně. V Oselcích se dříve také hodně stavělo. Dnes je to ale úplně jiné. V obci je málo mladých lidí, pro které zřejmě není atraktivní, a tak Oselce stárnou. Když jsem začínala kroniku psát, měly jen Oselce asi 300 obyvatel. Dnes žije téměř 350 lidí ve všech třech obcích dohromady, což je škoda. Aby se tahle situace změnila, musely by pro to být podmínky. Práce v obci, lepší spojení s okolím a podobně. Špatné také je, že hodně lidí, kteří tu žijí, nemá zájem o dění v obci. Například kulturní akce nejsou moc navštěvované, ale přitom jich je hodně,“ konstatovala kronikářka s tím, že ale pořád věří, že se všechno zlepší, do Oselců se jednou přistěhují mladé rodiny a na úřadě budou moci po letech obnovit třeba vítání občánků.