Tak se před pěti lety pustil do jejich obnovy. Do kupy už dal dva kajaky a jednu kánoi a momentálně restauruje čtyřkajak z dílny pražské firmy Tureček.

„Rok výroby není znám. Jisté je, že v roce 1948 se při olympijských hrách v Londýně konalo mistrovství světa v disciplínách, které nebyly zařazeny do programu her, a na této lodi startovala posádka českých závodníků," vypráví Aleš Verner.

Čtyřkajak se v 70. letech minulého století dostal do loděnice UZ Škoda, kde od počátku 90. let sloužil jako dekorace na fasádě. „Vloni jsem si ho po domluvě vzal a začal restaurovat," říká Verner s tím, že v Plzni se loď objevila proto, že na ni jezdili zdejší kajakáři.

Loď si za ten čas uchovala jednu zajímavost – celní plombu pocházející z dopravy do Londýna. „Přes nevybíravé zacházení a 66 let se plomba na provázku v lodi zachovala. Mám ji schovanou jako relikvii," povídá Verner.

Úplně první lodí, které dal v dílně loděnice Slavie VŠ Plzeň u borské přehrady původní vzhled, byl deblkajak rovněž z dílny firmy Tureček. Do Plzně se loď dostala kuriózním způsobem. „V roce 1941 ji přivezli pánové Fiala a Brichcín na vozíku za koly z Prahy. V té době totiž probíhala soutěž mezi kluby KČT a VPK Radbuza, a aby VPK docílil více bodů, vydali se jmenovaní pro loď do Prahy," vzpomíná Verner s tím, že to byl první deblkajak, na němž v r. 1957 jel. „Už tehdy to byl skoro vrak," dodává.

Deblkajak opravoval rok. Kompletně zrestauroval palubu. „Náročné bylo slepit dýhy k sobě. Tenkrát se ještě lepily kaseinovým lepidlem," směje se Aleš Verner.

Během pěti let zvelebil ještě kajak značky Pstruh z roku 1955 a kanoi z 50. let 20. století. Až dokončí čtyřkajak, pustí se do další poničené lodě. V loděnici jich má desítky.

Konstruktérem deblkánoe byl Jan Brzák – Felix, proto se loď jmenuje Felix. Byl olympijským vítězem z olympijských her v Berlíně a mnohokrát se stal mistrem světa a Evropy. „Kanoe v délce 520 centimetrů končily v roce 1960. Od roku 1961 se začaly postupně používat ty o délce 650 centimetrů," vypráví Aleš Verner, který dělal rychlostní kanoistiku od dorosteneckého věku, po vojně začal jezdit slalom a sjezd a k rychlostní kanoistice se vrátil jako trenér.

„Abych stihl opravit všechny lodě, které tu jsou, musel bych být ještě živ dalších padesát let," zdůrazňuje při pohledu na sbírku v loděnici.