Jiří Kuthan: Lidí, jimž nezbude na nájem, bude pořád víc

Vaše nominace na post radního byla poměrně překvapivá. Jména jako Miloslav Šimák nebo Martin Zrzavecký se očekávala, o vás se ale téměř nemluvilo.
Dostal jsem rezort sociálních věcí a myslím, že hlavně díky svému vztahu k hendikepovaným lidem. Vlastně jde o jakési pokračování mé nedávné profese, protože jsem pracoval s postiženými lidmi v Ústavu sociální péče ve Stodě. Řekl bych, že práci, kterou jsem na radnici dostal, může dělat lépe člověk, který už nějakou zkušenost v sociální problematice má. Upřímně řečeno, a s úsměvem říkám, že těm lidem rozumí lépe ten, kdo sám na tom není zdravotně zrovna nejlépe. Oba předpoklady splňuji… Tak z toho důvodu jsem se rozhodl ucházet se o tento post.

To není moc povzbudivý začátek. Jste tedy důkazem toho, že nejen mladí a perspektivní mají i v dnešní době zelenou. Nebo má plzeňská sociální demokracie personální nouzi a poté, co obsadila kraj, domluvila se s ODS na městě i na obvodních radnicích, jí prostě kádři došli.
V ČSSD byli i jiní zájemci o to místo. Po dlouhém projednávání, kdy se rozhodovalo mezi mnou a Petrem Sovou, který je jistě mladý, perspektivní a plný sil, jsem přesto šanci dostal já. Prostě ne ve všem je mládí předností. Rozhodly zkušenosti a ty se nedají naučit, každý si je musí odžít.

Jak na tom Plzeň podle vás v sociální sféře vlastně je? Když se člověk ocitne v úzkých, ví vůbec, na který úřad se může obrátit a kde mu poradí, v lepším případě pomohou?
Plzeň je na tom dobře už v tom, že má příslušný úsek rozdělený na státní správu, kde člověk žádá o běžné sociální dávky, a druhá část se věnuje právě těm, kteří potřebují pomoc. Spolupracují tu s mnoha neziskovými organizacemi i s městskými zařízeními, jako třeba s domovy důchodců nebo stacionáři. Teď jsme právě otevírali zařízení pro lidi postižené Alzheimerovou chorobou, což je velice potřebné zařízení. Plzeň je na tom se sociální péčí ve srovnání s ostatními krajskými městy velmi dobře.

Mluvíte ale o zařízení, která pomáhají lidem s jejich nemocí. Ale pak jsou ti, kteří se ocitnou momentálně na okraji společnosti nebo v neřešitelné životní situaci. Jak funguje pomoc tady?
Mrazí mě, když slyším a čtu o lidech, kteří třeba nemohou splácet hypotéky protože přišli o práci nebo z jiného důvodu. Vadí mi, když se tu pohybují společnosti, které se dají označit za lichvářské a stát s tím nic nedělá. A obávám se, že přijde doba, kdy někteří lidé už nebudou mít ani na nájmy, a bydlet na ulici nebo pod mostem s dětmi se přece nedá. Takže ať už chceme nebo ne, budeme muset řešit stále více případů lidí, kteří nezvládli zaplatit nájem, a zároveň se na ně nahrnuly poplatky z prodlení a smluvní pokuty. Když je má splácet matka samoživitelka s desetitisícovým příjmem, těžko si s tím poradí. Lidé by měli přijít co nejdříve na náš odbor do Martinské ulice a poradit se, co s tím. Jsou tam na řešení připraveni.

Rada je jistě dobrá věc, ale důležitější bývá okamžitá pomoc. Město si nechalo po zprivatizování bytového fondu asi tři tisíce bytů, o kterých tvrdilo, že jsou tzv. sociální a tím pádem připravené právě pro ty, o kterých jste se zmínil. Vloni ale přišla radnice s tím, že ten, kdo bude do městského bytu investovat, získá nájemní slevy. Přednost při získání městského bytu tedy má ten, kdo má peníze.
O městských bytech se nedá podle mě rozhodně mluvit jako o sociálních. Nájem v nich je úplně srovnatelný s tržním. My jsme jako sociální demokracie nechtěli podpořit masivní prodej bytů, ale náš názor jako opozice tehdy nebyl brán v úvahu.

Teď už ale nejste v opozici a společně s ODS jste převzali vládu nad Plzní. Co můžete udělat?
Začali jsme s kolegou Miloslavem Šimákem tím, že se snažíme o odbourání části těch drastických pokut a poplatků z prodlení za nezaplacené nájmy, protože často činí vyšší částku, než je dlužný nájem. Nemohu nikomu slíbit, že město teď zčista jasna začne stavět sociální byty. Krize dolehla, ač někteří soudili, že se nám vyhne, i na Českou republiku a navíc rozpočtové změny při přerozdělování daní mohou pro Plzeň znamenat značnou díru do rozpočtu…

Asi budete mít v městské radě jednu z nejnevděčnějších pozic, protože už bylo jasně deklarováno, že přednost dostanou hlavně projekty spojené s titulem Evropské hlavní město kultury 2015. Má se stavět nové divadlo, opravovat stadion. Na sociální oblast zřejmě moc peněz nezbude.
Někdy závidím svým mladším kolegům jejich optimismus při plánech, co všechno vybudují. Nicméně já se budu snažit alespoň o to, aby se částka, která byla věnována sociálním věcem, alespoň neztenčovala. I když je dávána jednoznačná priorita kulturním projektům, ani ČSSD, ani její koaliční partner jistě nejsou připraveni chudým brát a bohatým dávat. A to se týká všech oblastí.

V životopise máte spoustu stranických funkcí v sociální demokracii, ale také různé dělnické profese, maturitu na pedagogické škole, řidiče tramvaje i novináře. Jak jste se k nim dostal?
Často s humorem říkám, že za všechno, čím jsem v životě byl, vděčím komunistům. Nikdy jsem v komunistické straně nebyl, ale naše rodina patří k tzv. osmašedesátníkům, tedy lidem, kteří se postavili proti sovětské okupaci. A to nám nebylo samozřejmě odpouštěno a všichni jsme pracovali v dělnických profesích. Jsem tomu rád, poznal jsem spoustu zajímavých lidí. Třeba na čističce odpadních vod, řídil jsem spolu s některými nepohodlnými herci a novináři tramvaje, někde doma mám svářečský průkaz, který už ale neplatí, a také řidičské oprávnění i pro náklaďáky. Po sametové revoluci, na kterou mám stejný názor jako Karel Kryl, totiž že nám byla ukradena, jsem najednou mohl dělat, co se mi líbilo. Pracoval jsem v novinách, konkrétně v Regionu Plzeňsko, a pak jsem se také podílel na vydávání jednoho cizojazyčného periodika v Karlových Varech.

Co dnes rád děláte ve volném čase?
Rybařím, včelařím, zahrádkařím. A pořád dojíždím do stodského ústavu sociální péče. Těžce mentálně retardovaní lidé s dalšími, třeba pohybovými hendikepy, jsou totiž velice spontánní a kdykoliv připravení se citově angažovat. Když tam přijedu, nestydí se mě obejmout, vítají mě a dávají najevo radost, že se vidíme. Tak pro mě to je relaxace a pomoc. Nechám si tam asi čtyřhodinový pracovní úvazek týdně a o víkendech se tam budu objevovat. Už proto, že kdybych tam skončil, zanikly by tam činnosti, jež jsem tam vymyslel. Třeba rybářský nebo včelařský kroužek.