Jan Souček
- narodil se 1965 v Praze
- vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze obor speciální pedagogika
- absolvoval psychoterapeutický výcvik
- v roce 1995 spoluzaložil Integrační centrum Zahrada, které navštěvují děti s kombinovaným postižením
- od roku 2009 spolupracoval na rekonstrukci pivovaru v Chříči na Plzeňsku, jenž nabízí zaměstnání pro mentálně postižené
- loni se podílel na vybudování vzdělávacího a kulturního centra v klášteře v Broumově  

„Pak to v některých oblastech trochu usnulo. Ostatní česká zařízení tohoto typu se více rozvíjela," míní.

Dosud jste pracoval hlavně s postiženými, teď se přesouváte do zcela jiné sociální oblasti…
V Integračním centru Zahrada jsem doprovázel několik dětí a jejich rodiny. Spolupracovali jsme s domácí péčí a hospicem Cesta domů. Pak jsem měl vlastní zkušenost, kdy jsme se snažili zabezpečit tátovi mobilní hospicovou péči. Tuto oblast bych velmi rád blíž poznal. Je mi ale jasné, že moje role je víc manažerská. Časem bych se chtěl dostat i k práci s pacienty.

Váš předchůdce působil v zařízení devět let. Některé jeho představy se lišily od těch, které mělo představenstvo, takže vznikaly třecí plochy. Jsou záležitosti, jež musíte dořešit?
Mám jenom dílčí informace a ještě zprostředkovaně. Myslím, že problémy byly hodně v osobní rovině. Hospicový tým je dobrý a poskytuje velice dobré a kvalitní služby v rámci celého regionu. Bude potřeba řešit to, co řeší všechny hospice – způsob financování a podpory. Bude důležité rozvíjet fundraising, založit například klub, který by trvale hospic podporoval. Moje role je tedy stabilizovat finanční stránku a získat větší podíl darů a podporovatelů. Z odborného hlediska se budeme snažit oslovit i partnery, zdravotnická i sociální zařízení a navázat s nimi další spolupráci.

Hovořilo se také o transformaci hospicu v ústav. Je to stále na pořadu dne?
Budeme zvažovat, která forma bude vhodnější. Podle toho, jak bude možné získat finanční podporu, tak by měla být nastavená právní forma. Ze zákona je potřeba řešit tuto otázku nejpozději do konce roku 2016. Z hlediska vnitřního fungování si myslím, že se k tomu dostaneme na podzim tohoto roku.

Zmínil jste fundraising. Je to jedna z věcí, kterou byste chtěl jako ředitel měnit? Jaké další novinky chystáte?
Klíčové je dát znovu vědět o hospicu a o službách, které poskytuje. Prostřednictvím fundraisingu rozjet různé akce umožňující lepší fungování hospicu. Do budoucna bychom měli najít partnera z oblasti mobilního hospicu nebo se budeme snažit projekt rozjet sami. Kromě toho tady nemáme odpovídající zázemí. Chybí nám zahrada. Je potřeba to tady zkrášlit, vytvořit příjemnější a rodinné prostředí. Dříve tady fungovala internetová kavárna. Rád bych zavedl nějakou podobnou aktivitu, do které by se zapojovali lidé zvenku i dobrovolníci. Chtěl bych, abychom tady měli například diskuzní večery pro veřejnost. Co se týče nabízených služeb rodinám a jejich příbuzným, dokážu si představit, že rodina se ozve na telefonní číslo, na němž dostane potřebné informace a případně svou situaci konzultuje s odborníkem. Rodina se pak rozhodne, zda je pro pacienta lepší lůžková, nebo mobilní hospicová péče.

Co v hospicu hodnotíte jako dobře fungující a chtěl byste v tom pokračovat?
Je tady dobře zajištěna odborná stránka, to znamená péče lékařů i zdravotnického personálu. Z ekonomického pohledu je funkční spolupráce s pojišťovnami. Zhruba před deseti lety byl v Hospicu sv. Lazara velký tah branku, ale pak to v některých oblastech usnulo. Ostatní česká zařízení tohoto typu se více rozvíjela. Ale snaha tady byla. Některé projekty se začaly, ale nedokončily. Ovšem hodnotím to po měsíci, samozřejmě nevím všechno.

Zmínil jste, že inspiraci získáváte v jiných českých hospicech. Chystáte spolupráci také s podobnými zahraničními zařízeními?
Byl bych rád, kdyby se lidé z týmu mohli inspirovat nejen v českém prostředí, ale také za hranicemi. Dobré by bylo navázat partnerství. V případě Integračního centra Zahrada byla právě taková spolupráce velmi klíčová. Dostal jsem tip podívat se do Francie nebo Itálie. Nicméně můžeme se podívat také do okolí, třeba do Bavorska.