IcePark na Lochotíně skončil fiaskem

Nabubřelý projekt prvního městského obvodu z roku 2006, který stál pokladnu přes dvacet milionů korun, měl být trhákem, výjimečným lákadlem téměř celoevropského významu. Nakonec ale skončil blamáží.

Plocha v Centrálním parku, složená ze speciálních polymerových panelů, nabízející celoroční bruslení na klasických nožích veřejnost nezaujala, stadion na Lochotíně zel většinou prázdnotou.

Nyní se prohánějí v IceParku pouze bruslaři na kolečkách, obvod nechce desky nákladně upravovat na aktivitu, o niž není zájem.

„Plocha se už bude využívat na inlajny celoročně,“ hlásí správce IceParku Václav Jakubčík. A současný místostarosta Lochotína vlastně jeho slova potvrzuje. „O inlajny je prostě mnohem větší zájem,“ říká Vladimír Tichý (ODS).

Jedním z hlavních důvodů, proč IcePark ve své ledové podobě neuspěl, byl obtížný skluz na speciálních panelech oproti přírodnímu ledu.

„Nejdřív jsem si musela přebrousit nože na rovno, klasický žlábek na deskách nesměl být. Jenže stejně jsem si pořádně nezabruslila. Hodně jsem se nadřela, ale neklouzalo to. Byla jsem hodně zklamaná,“ vzpomíná Jana Kasíková. Víckrát se už v Centrálním parku neobjevila.

Nyní tedy IcePark okupují inlajny. „Plocha je krásně rovná, desky zajišťují lepší povrch než asfalt, což je cítit i při pádu. Bruslaři se neodřou,“ chválí nové využití Jakubčík. Místostarosta Tichý připomíná, že inlajnová varianta neuzavírá možnost návratu ke klasice. „Není to zatím definitivní, desky se při používání kolečkových bruslí neničí,“ ujasňuje.

IcePark se slavnostně otevřel na podzim 2006, při otevření se na ploše objevil profesionální pár krasobruslařů Novotný – Kovaříková, hokej si tu zahrál tým osobností v dresech HC Olymp.

Nadšení ale brzy vystřídalo zklamání. Nepomohlo ani to, že kluziště se Plzeňanům nabízelo zcela zdarma, cestu si sem nenašli.