„V roce 1990 jsme se oddělili od Dolní Lukavice a začali jsme žít vlastním životem. Musím říct, že tím, že jsme se odtrhli, jsme si v něčem polepšili,“ míní kronikářka, která je v obci rovněž místostarostkou.

Za dvě desetiletí se Horní Lukavice podle ženy pěkně rozrostla. „To je určitě pozitivní věc. Za těch dvacet let přibylo nových domů a v nich hodně rodin. Obec má také opravený svůj symbol – kapličku na návsi, která prošla rekonstrukcí a byla znovu vysvěcena. Jediné, co nás mrzí, je, že nevíme, jak je kaplička stará. Zkoušeli jsme to dohledat všude možně, ale na jakoukoliv zmínku jsme nikde nenarazili,“ říká Regnerová.

Kroniku vlastně místostarostka začala psát po téměř šedesátileté přestávce. „Ta nejstarší, kterou máme, byla psána od roku 1920 do roku 1938. Od té doby nemáme o dění v obci skoro žádné záznamy. Za války sice František Hrubý zapisoval nějaké věci na motáky, ale ty se ztratily,“ vyprávěla.

Hornolukavičtí mají ale k dispozici jiné zajímavé historické materiály. „Máme třeba záznamy, které si vedl dolnolukavický farář. Jsou to soupisy všech narozených i zemřelých lidí, přičemž u zemřelých je připsána také příčina jejich smrti. Zajímavé je, že u spousty tehdejších šedesátníků je coby diagnóza napsáno „smrt stářím“, pokračuje Regnerová.

Jako kronikářka je velice pečlivá, což by mohl doložit každý, kdo její práci někdy viděl. Když se v Horní Lukavici koná kulturní akce, nejen že ji zapíše, ale také do jednoho spočítá její návštěvníky. Zapisuje počasí, díky svému bratrovi žena ví i to, kdy prvně vyletěly včely. „Kronika mi zabere spoustu času, ale kdybych ji nechtěla dělat, tak ji nedělám,“ říká místostarostka prostě.

„Teď máme v plánu obejít obec, vyfotit všechny domy v ní a pak se pokusíme od lidí posbírat historické fotografie jejich domů, které pak budeme porovnávat a uděláme z nich i výstavu. To bude jako takový bonus,“ dodala žena.