„Snažíme se kontaktovat foniatry, očaře, pečovatelské služby, domovy důchodců, nemocnice, školy pro neslyšící či slabozraké, prostě všechna místa, kde se s těmito lidmi setkávají nebo kde hrozí postupné spojení obou vad,“ vysvětluje terénní práci plzeňské pobočky její speciální pedagožka Věra Dirlbecková.

Organizace, která v Plzni existuje necelý rok, tak chce získat přehled o klientech a zároveň jim sdělit, že jim může pomoct nebo pro ně něco udělat. „Snažíme se podchytit klienty a dát jim najevo, že nemusí sedět jen doma,“ říká pracovnice LORMu. Ukazuje červenobílou hůl, podle které by měli lidé hluchoslepé spoluobčany poznat.

„Bílá hůl je všem jasná, o tomto označení ale lidé moc nevědí. Navíc ne každý klient chce, aby se o něm vědělo, že je hluchoslepý, proto ji mnohdy nenosí,“ doplňuje Dirlbecková. S pedagožkou LORMu živě diskutují aktivizační pracovnice z Domu pro seniory, které přijely až z Kynšperka. „I my máme klienty, kterým hrozí naprostá slepota spojená s hluchotou, proto jsme se přijely podívat na možnosti komunikace,“ vysvětluje důvod cesty Jana Filipová.

„Dobrá je každá komunikace, která klientovi pomůže. Vybírá se metoda, která nejlépe využije zbytky smyslů,“ popisuje Dirlbecková. Způsoby dorozumívání s hluchoslepým závisí především na rozsahu a době vzniku jejich postižení. Většina lidí s tímto handicapem komunikuje s okolím pomocí sluchadel verbálně. Další metody jsou dotykové, jednou z nich je tzv. Lormova abeceda, kdy se používá dlaň a dotyky na různá místa znamenají jednotlivá písmena abecedy.