Situaci v Resslově ulici můžete sami vidět na videu, které je ke článku přiloženo.

Určitě není med bydlet v okolí Resslovy 13. Ještě horší je ale žít přímo v domě s cejchem nejhorší adresy v Plzni. Odtud není téměř úniku. V bytě v jedné místnosti spí osm lidí, rodiče a šest dětí. O soukromí nemůže být ani řeč. Když se vám chce na záchod, musíte vyrazit na chodbu domu, kde se občas proženou krysy. V obou pokojích se tvoří pravidelně plíseň. Také díky tomu, že součástí jedné ´cimry´ je koupelna a kuchyně. „Je tu vlhko, děti mají problémy, jsou často nemocné,“ stěžuje si matka Vladislava Jarošová.

V přízemí domu Resslovy 13 bydlí její rodina v městském bytě už šest let. „Bydleli jsme devět let u tchyně, potom jsme dostali od města byt. Právě v Resslovce,“ vypráví o začátku cesty do ghetta matka šesti dětí. Při nastěhování do domu přímo v centru města ale situace nevypadala tak hrozivě. „Když jsme se nastěhovali, nebylo to tak hrozné. Bylo tu mnohem víc Čechů, sestěhovali to sem až tak před dvěma až třemi lety,“ říká Jarošová a myslí tím především Romy.

Rodina by chtěla jít jinam, bydlet na lepším místě. Moc šancí ale nemají. „Požádali jsme na byťáku o větší byt. Jsou docela vstřícní, ale jsme na 1462. místě v pořadníku,“ konstatuje suše žena, která s cigaretou v puse mezitím přebaluje dítě a udílí další pokyny k chodu domácnosti. „Město stále prodává byty a pak jich je pro chudší rodiny nedostatek,“ diví se otec dětí. Půjčku na koupi bytu si vzít nemohou. Jejich celkové příjmy z různých dávek, příplatků na bydlení a manželova částečného invalidního důchodů činí 19 tisíc na osm osob. „Žádná banka nám nepůjčí. Já rodiče nemám, nikdo ze známých nám taky nemůže pomoct, protože jsou na tom podobně jako my. A půjčovat si od firem, kterým ve finále musíte zaplatit dvojnásobek, nechceme,“ vysvětluje Jarošová.

Zkoušeli najít i nájemní byt. „Na nájmu a službách zaplatíme měsíčně 4672 korun, za elektřinu platíme zálohy 1150 korun a za plyn, kvůli vafkám, dáme 1600. Navíc tady je pořád jen jeden společný vodoměr, takže nikdy nevíte, jaké vyúčtování vám přijde. Proto jsme si říkali, že bychom utáhli i nájem soukromého bytu. Ale rychle jsme narazili,“ s úsměvem, ale trochu rezignovaně říká žena z ´třináctky´. Několik bytů prošli, všude je však odmítli. „Když nás viděli, manžela Roma a matku se šesti dětmi, neměli jsme šanci. Třeba v Bolevci nám slušně, ale jasně řekli, že je to klidný barák a my máme moc dětí,“ popisuje pokusy Jarošová.

Její bývalé sousedce Heleně Pospíšilové se podařilo z Resslovky dostat. Centrální městský obvod jí přidělil větší byt v o něco lepším domě v Koperníkově ulici. Stěhovala se poté, co přímo v jejím bytě zavraždil manžel její sestru a ona si k sobě vzala jejich děti. Kdyby se tragédie nestala, zřejmě by v Resslovce žila dodnes, a to i přesto že léta měla podanou žádost o jiný byt.

Ředitel plzeňské pobočky Člověka v tísni Tomáš Hirt potvrzuje, že trh s byty se pro tuto skupinu obyvatel prostě neotevřel. „Většinou kvůli etnickému stigmatu se lidé nemohou zúčastnit otevřené soutěže, jsou z ní v podstatě vyloučení. I proto je tak obtížné se ze sociálně vyloučené lokality dostat,“ říká.

A kde by rodina z ´třináctky´ chtěla bydlet? „Děti by chtěly žít na sídlišti, vždycky jsou nadšené, jaká tam jsou hřiště. Ten Bolevec by nebyl špatný,“ zasní se Jarošová.

Plzeň a ghetta

  • Resslova 13 – činžovní dům – střed města
  • Nádražní ulice – činžovní dům – MO 3
  • Jateční/Duchcovská – pavlačový dům v Jateční ulici a přilehlá ulice Duchcovská – MO 4
  • Strážnická ulice 1, 12 – panelové domy – Vinice
  • Tzv. Plac (Plachého ulice) – činžovní dům – MO 3
  • Plynární ulice – činžovní dům – MO 3
  • Tyto lokality patří mezi sociálně vyloučené lokality ve městě.