„Práci sochaře Jaroslava Dittricha zde odhalili 10. září 1953 a měla připomínat Fučíkův plzeňský pobyt. Krátce po sametové revoluci kdosi ale přetřel Fučíkovu tvář červenou barvou a to přetrvalo prakticky až do 21. století," konstatuje badatel David Růžička. „I když je Fučík znám jako komunistický novinář, nelze jej házet do jednoho pytle s režimními šíbry, co přišli po roce 1948," myslí si.

Sametová revoluce přinesla také konec Fučíkova plzeňského památníku, jenž byl zřízen v přízemním bytě roku 1955. „Nastálo byla síň otevřena až od roku 1958 a měla připomínat ideologicky ohlídaný popis života a díla Julia Fučíka. I reinstalace z šedesátého pátého roku plně držela linii účelového zkreslování Fučíkovy památky," říká Růžička. Byt ještě v 90. letech minulého století využívalo pro své potřeby plzeňské muzeum, ovšem na přelomu let 2014 – 2015 zanikl a na jeho místě nalezneme nově zřízený prostor s garážovými vraty.

„Brilantní novinář a spisovatel Fučík, jehož prvorepublikové nadšení pro komunismus zneužil režim vládnoucí v Československu po roce 1948, byl popraven v noci na 8. září 1943 v berlínské věznici Plötzensee za svoji účast v protinacistickém odboji," uvádí Růžička. V dubnu 1942, kdy byl i s manželkou Gustou zatčen a uvězněn v Praze na Pankráci, začal psát svoje nejslavnější dílo – Reportáž psanou na oprátce.

Tu divadelně ztvárnil do podoby pásma plzeňský rodák Miroslav Horníček již roku 1946. Shodou okolností reálka, kterou Horníček s Fučíkem navštěvovali, dnešní Gymnázium Plzeň na Mikulášském náměstí, nesla před rokem 1989 název Gymnázium Julia Fučíka. Kromě velké reprodukce s idealizovaným portrétem Fučíka připomínala komunistického novináře i pamětní síňka vedle školní auly.

Nadživotní socha Fučíka od významné sochařky a plzeňské rodačky Ireny Sedlecké, instalovaná před gymnáziem byla odstraněna z dnešního Mikulášského náměstí, dříve nám. Odborářů, během sametové revoluce.

Ironií osudu Sedlecká, laureátka Leninovy ceny za sochařskou tvorbu, odešla roku 1967 do Anglie, kde se stala členkou Královské britské sochařské společnosti. Její první zakázkou v emigraci byla ani ne metrová Madona. Později vytvořila třímetrovou sochu zpěváka Freddieho Mercuryho do švýcarského Montreaux. Ztvárnila také podobu herce Lawrence Oliviera či „otce britských tryskových motorů" Franka Whittla.

Dnes na místě sochařčina Fučíka stojí památník Jiřího Trnky. Základní kámen k plánovanému Fučíkovu pomníku se dnes krčí na dvoře Západočeského muzea v Plzni. Památku komunistického novináře kromě sochy a pamětní síně ve městě také připomínala dnešní ulice Kardinála Berana, která před rokem 1989 nesla Fučíkovo jméno.

Fučík, film a Renč

„Pražský rodák Julius Fučík se do Plzně přistěhoval v deseti letech s rodiči roku 1913, když zde jeho tatínek, původně soustružník, získal angažmá v Městském divadle. V Plzni mladý Julek, jenž vstoupil do literatury již ve dvacátých letech minulého století, sbíral i první divadelní zkušenosti," uvádí Růžička.

Mezi plzeňskými dívkami, které jej tehdy obletovaly, se Fučík seznámil s budoucí ženou Gustou, která pak po celý život žárlivě střežila Fučíkův literární odkaz a napomáhala prorežimnímu účelovému zkreslování Fučíkovy památky. Z Plzně se Fučíkovi odstěhovali roku 1937. Po německé okupaci Československa roku 1939 se Julius Fučík uchýlil k rodičům do vsi Chotiměř na Domažlicku, kde se skrýval před gestapem. 31. ledna 1940 tam dokončil známou práci Božena Němcová bojující.

Fučíkovo plzeňské dětství vykreslil roku 1979 film režiséra Oty Kovala Julek a mladého Julka Fučíka ve filmu ztvárnila jako jednu z prvních dětských rolí pozdější hvězdička a filmový režisér Filip Renč. „Scénář napsal slavný spisovatel Ladislav Fuks podle své knihy Křišťálový pantoflíček. Osobně si ale příliš nerozuměl s Gustou Fučíkovou, se scénářem nebyl spokojen a nakonec nechtěl být ani uveden v titulcích filmu," konstatuje Růžička.

Zpracoval: Evžen Zavadil

Patří reliéf Julia Fučíka na fasádu plzeňského domu? Je Fučík opravdu národní hrdina, jak je na desce uvedeno? Napište názor na redakce.plzen@denik.cz