„Pro transport celé technologie bylo zapotřebí provedení demontáže několika oken budovy, včetně části venkovního zdiva,“ popisuje nutné přípravy technicko-provozní náměstek FN Plzeň Milan Topinka. Samotné vyjmutí bylo provedeno autojeřábem s vysokou nosností.

Již dosloužilá barokomora byla na kliniku umístěna v roce 1986. V zařízení k přetlakové léčbě kyslíkem se léčili zejména lidé s otravou oxidem uhelnatým. Plzeň patřila v celosvětovém srovnání mezi města s nejvyšším počtem otrávených. „Když se využíval svítiplyn, tak byly do nemocnice přiváženy celé rodiny s akutní otravou,“ popisuje bývalý lékař lochotínské hyperbarické komory Jiří Růžička.

Čtěte také: Klíšťata začínají útočit, na vakcínu je nejvyšší čas

V současné době je technologie využívána například při léčbě takzvané diabetické nohy či jiných kožních defektů, ale také při akutní nedoslýchavosti, šumech v ochu nebo při otocích mozku. Čas od času je indikována také v případě dekompresní nemoci potápěčů.

V barokomoře stráví pacient 90 nebo 120 minut. „Postupně je tam zvyšován tlak až na takový tlak, který je v hloubce dvaceti metrů pod vodou,“ uvádí Růžička.

Velikostně stejná, avšak moderněji vybavená barokomora je pacientům k dispozici v borském areálu nemocnice. V té se denně léčí osm až deset pacientů. Čekací doba na léčbu je podle Růžičky přibližně tři týdny až měsíc.

Barokomory ve FN Plzeň- V letech 1970-1985 fungovala v borské části FN Plzeň komora jednomístná.
- V roce 1986 byla na I. interní kliniku na Lochotíně umístěna střední barokomora s předkomorou, jejíž činnost byla z bezpečnostních a organizačních důvodů ukončena před dvěma lety a včera byla odvezena do Národního technického muzea v Praze.
- Podobná, i když mladší, barokomora je k dispozici v borském areálu nemocnice.
- Za dobu fungování v nich bylo léčeno více než pět tisíc nemocných, z toho přibližně tři tisíce pacientů s otravou oxidem uhelnatým.