„Zatímco třeba v roce 2006 tvořila firemní klientela kolem osmdesáti procent zákazníků, v současné době je situace úplně jiná. Firmy šetří, zůstávají ve svých sídlech a nemodernizují,“ říká architekt Tomáš Bláhovec, jenž navrhuje designové interiéry.

Podobně to vidí i plzeňská stylistka Dita Nosková. „Z roku na rok se úplně vytratila poptávka firem po školení svých manažerů či ostatních zaměstnanců, které se týkalo jejich oblékání, účesů, u žen i líčení a vůbec typů a rad, jak by měli pracovníci vypadat při styku s klienty nebo obchodními partnery,“ sděluje Nosková. Podobná školení se prý pořádala i třikrát do měsíce. Po roce 2008 jich pak už bylo minimum. „Spíše tak jen na konci roku, když firmy ušetřily peníze,“ říká Nosková.

Výrobce designového nábytku Petr Sedláček o zakázky kvůli krizi nepřišel. „Zejména firemní klientela ale začala extrémně tlačit na ceny a jednání o podobě zakázky a platbě byla někdy náročnější než samotná výroba,“ doplňuje Sedláček.

Zájem nefiremních, ale nepoklesl. Dokonce se navýšil. „Především movitější lidé, kteří už měli luxusnější dům, auto nebo šaty, začali díky poklesu ceny poměrně výrazně investovat i do designových věcí, které nejsou navenek hned vidět,“ konstatuje architekt. Jedná se například o vybavení bytů nebo rekreačních objektů.

Potvrzuje to i Pavlína Brunclíková, která si v Plzni otevřela luxusní butik s obuví a módními doplňky. „I když jsou Plzeňané a Plzeňanky relativně konzervativní, je plno zákazníků, kteří se chtějí odlišit. Teď je k tomu dobrá příležitost, protože i velmi módní zboží z kvalitních materiálu je cenově dostupné,“ dodává.

Designové věci se vyznačují originalitou a netradičním řešením. Stejně jako umělecká díla se mohou stát investicí, do níž lidé vloží své finance. „Může to platit třeba o kabelkách některých značek, jejichž cena se může vyšplhat až na desítky tisíc korun. Hodnota takového zboží s léty na ceně neztrácí,“ uvedla Nosková.