Čtyřletá Nellinka si vybírá obrázkovou knížku se zvířátky a usedá na židli vedle paní Marie Kobesové. „Já ti přečtu, co je tam napsáno, chceš?", ptá se klientka denního stacionáře Domovinka, která za dětmi do Dětského centra dochází jednou týdně.
Malá dívenka s úsměvem kývá. „Víš, jak dělá had," vyzvídá Kobesová. V tu chvíli začíná Nellinka syčet. Poznávat a napodobovat zvířátka ji moc baví, proto si s Marií Kobesovou z malých figurek zanedlouho staví zoologickou zahradu. „Začátkem června se tam chystáme," prozrazuje staniční sestra Miroslava Krausová.
„Ještě jsem v zoo nebyla, ale moc se tam těším," svěřuje se s úsměvem čtyřletá černovláska a dodává, že ze zvířátek má nejraději pejsky. Za několik minut je stůl plný zvířecích figurek. Následně si seniorka hraje ještě s tříletou Terezkou a její o rok starší sestřičkou Šarlotkou.
Právě dvaasedmdesátiletá Marie Kobesová, jedna z klientek Domovinky, dochází do Dětského centra Plzeň v Partyzánské ulici snad nejčastěji. Je bývalou kantorkou, a tak to s dětmi umí.
„Sice to tady mají moc hezké, ale určitě by pro ně bylo mnohem lepší, kdyby mohly žít v rodinách," je si jista klientka stacionáře. Dodává, že navštěvovat děti je zpestření nejen pro ně, ale i pro ní samotnou.
Spojit nejmladší a nejstarší generaci je pro obě strany příjemné. „Děti se na 'babičky' vždycky moc těší," říká s úsměvem Miroslava Krausová. Také klientky Domovinky dochází podle ředitelky Bohumily Hajšmanové za dětmi moc rády.
Pravidelná setkání dětí a klientek Domovinky se v Dětském centru Plzeň konají od února a zatím si je obě strany chválí. Návštěvy nejsou jen o tom, aby si seniorky s dětmi hrály, ale také jim předávají zkušenosti a vypráví příběhy.
Kromě seniorů navštěvují Dětské centrum také například asistenční pejsci, které si mohou děti pohladit a hrát si s nimi.