VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Díky kaolinu a keramice je zná celý svět

Horní Bříza - Keramické a kaolinové závody v Horní Bříze byly léta jedním z největších producentů dlaždic, obkladů, kaolinu a stavební keramiky v Evropě. Právě díky kaolinu a keramice tak zná původně zemědělskou vesnici prakticky celý svět.

20.9.2011
SDÍLEJ:

Továrna vyrostla u vlakového nádražíFoto: Roman Miler

Historie keramičky v Horní Bříze se začala psát v druhé polovině devatenáctého století. Z Plzně do Duchcova byla postavena železnice a na Plzeňsku objevili ložiska kaolinu. Jedno z nich nedaleko Horní Břízy. Rokycanský velkoprůmyslník a báňský odborník Johann Fitz usoudil, že zdroj kaolinu by se mohl táhnout až k vesnici a při průzkumu skutečně narazil na obrovské ložisko, které je dodnes největším ve střední Evropě.

Kaolin se tenkrát používal jako surovina pro chemický a papírenský průmysl, pro výrobu keramiky i oblíbené šmolky. Fitz si pozemky pronajal a v roce 1882 rozjel těžbu. V létě se kopalo na povrchu, a když uhodily mrazy, těžilo se až v šedesátimetrové hloubce, odkud se surovina na povrch dopravovala koňskými potahy.

Továrna změnila tvář Horní Břízy

Těžbou ale Fitzovo podnikání neskončilo a už po čtyřech letech zavedl v Horní Bříze keramickou výrobu. Měl usnadněnou práci, protože kromě kaolinu jsou v okolí i žáruvzdorné jíly a křemence, a tak stačilo nakopat hlínu, udělat z ní odolné cihly a v pecích z nich pak vypalovat komíny, obklady, dlažby, střešní tašky, kanalizační kameninu, nebo dokonce žáruvzdorné zahradní trpaslíky. Továrna vyrostla u železničního nádraží nedaleko od vesnice samotné.

„V Horní Bříze nebylo vůbec nic, bylo tam dvanáct statků, jedna hospoda. To se všechno změnilo, když se tu začala stavět továrna. A stavělo se samozřejmě mnoho bytů pro úředníky, mistry, pro dělníky. Kromě toho zavedli poštu, telefon, telegraf, to bylo tenkrát nebývalé. Zřídil se vodovod s vlastním vodojemem. Vodovod v obci se přitom stavěl až v padesátých letech 20. století,“ srovnává archivářka Božena Royová.

Celý závod byl elektrifikovaný už v roce 1911, zatímco ves o dvacet let později. „Bylo tu zdravotní středisko s lékárnou, tovární kantýna, kde prodávali i běžné zboží, koloniál. Prakticky až do dneška je továrna trochu oddělená od vsi,“ pokračuje Royová.

Po sedmnácti letech se Johann Fitz dohodl s Živnostenskou bankou, která mu půjčila peníze na pozemky a velkoryse vyprojektovanou továrnu, a společně založili akciovou společnost „Západočeské továrny kaolinové a šamotové“. Ta produkovala tisíce tun kaolinu a keramického zboží hlavně na export. Například obkladačky, kterým se dřív říkávalo obložky, se v Horní Bříze vyráběly už na začátku století, měly ale tloušťku kolem centimetru. Ty čtyřmilimetrové, jaké známe i my, se tu dělaly už po pár letech a dodnes jsou jimi obloženy například alpské tunely.

Společnost také začala cíleně skupovat zdroje surovin i ostatní keramické závody. „Západočeské kaolinky velice šikovně už na začátku dvacátého století využily toho, že se všude budovaly plynárny, elektrárny a měly vlastní projekční kancelář, která dodávala plynárny na klíč. Zrovna tak to bylo s kanalizační kameninou, na počátku 20. století se budovaly kanalizační sítě v mnoha evropských velkoměstech. A západočeské kaolinky dodávaly veškerý materiál,“ vypráví Božena Royová.

První světová válka nic nezměnila

Po skončení první světové války se generální ředitelství sice přestěhovalo do Prahy, ale v Horní Bříze zůstal nejdůležitější závod. Firma se rozhodla získat továrnu v Chlumčanech a magnezitové závody na Slovensku a přejmenovala se na „Západočeské továrny kaolinové, šamotové a slovenské závody magnezitové“, které zaměstnávaly až sedm tisíc lidí.

Obrovskou konkurencí byl v té době hornobřízským rakovnický podnik. Majitelé tedy začali potají skupovat jeho akcie, až se jim podařilo v roce 1936 získat nadpoloviční většinu a svého rivala převzali. V té době koncern ovládal veškerý československý keramický průmysl a akcie přinášely až 35 procentní zisk. Mezi nejznámější výrobky patřil například břizolit.

„V roce 1912 byla postavena samostatná továrna na výrobu břizolitu mazvaného podle Horní Břízy pochopitelně. Břizolit, to jsou umělé omítky a umělý kámen. Velice trvanlivé omítky, které si zachovávaly po desetiletí svoji barvu. Faktem je, že v Čechách máme unikátní ložiska surovin pro výrobu tohoto umělého kamene. Jinak se nachází snad jen v Austrálii,“ dodává Božena Royová

Dalším unikátním výrobkem firmy byla mozaika, kterou jsou dodnes obloženy některé bazény nebo budovy z třicátých let. Velikým hitem byly také mrazuvzdorné venkovní obklady značky Alid, které jsou k vidění například v Plzni na Belánce.

Výrobky keramičky

Podnik zachránila kamna

Naprostým unikátem se staly ale krby a kachlová kamna, která dokonce firmu zachránila v době celosvětové krize. „Do té doby se kachlová kamna stavěla na místě, složitě armovaná železem, nebyla to jednoduchá záležitost. V Horní Bříze uvedli na trh přenosná kamna. V pohodě je unesou čtyři lidi, takže to byl vynikající výrobek a šel na odbyt,“ říká Royová.

Za druhé světové války stangnovala stavební výroba, ale o žáruvzdorné výrobky pro zbrojní průmysl byl stále zájem.

Hned po válce byl celý koncern znárodněn a rozdělen a v roce 1950 vznikly Západočeské keramické závody a samostatné kaolinové závody. Rozdělení se ale neosvědčilo a na konci padesátých let byly oba národní podniky zase sloučeny. Postupně se zavedla mechanizace a automatizace a produkce rostla.

Běžný spotřebitel to však nijak nepoznal, protože obkládačky se vyvážely do celého světa, na domácím trhu však chyběly. A to až do roku 1989, kdy se z národního podniku stal státní, ten byl záhy zprivatizován a privatizační fondy ho řídily až do roku 1998. Do dalších let tak vykročila i známá firemní značka, která se používá od začátku 20. století a jejíž autor dodnes není znám.

HOB to znamená Horní Břízu. Ale to O je pravděpodobně pozůstatek tehdejšího vžitého názvu OberBřiz. Nikoliv rozhodně Obkládačky Horní Bříza, jak se někdy traduje. „V letech, kdy značka vznikala, byly totiž obkládačky okrajovým výrobkem. Tenkrát byla dominantní žárovýroba a výroba kanalizační kameniny,“ dodává Božena Royová.

Právě o tyhle výrobky ale po sametové revoluci přestal být zájem. Kanalizační kameninu nahradily plasty a kvůli útlumu železářství začala skomírat také produkce žáruvzdorných výrobků.

Podnik koupila rakouská skupina Lasselsberger a ta postupně uzavřela i výrobu keramiky. Možná se ale zase blýská na lepší časy. Jedna z firem, které v areálu působí, úspěšně vyrábí válečky do keramických pecí a Lasselsberger pomalu výrobu také zvyšuje. Kaolinový lom navíc funguje nepřetržitě, a tak se třeba jednou v Horní Bříze zase dočkají nových pracovních příležitostí a bývalé slávy.

20.9.2011
SDÍLEJ:
Bednění, pod nímž se skrývá socha sv. Jiří.

Socha chátrá, 30 let je schovaná

Ilustrační foto.

Dvě problémové školy v kraji

AKTUALIZOVÁNO

Po brutální vraždě bezdomovce na Roudné zůstala ve stanu kaluž krve

Plzeň - Sobotní hádka dvou bezdomovců na Roudné skončila vraždou. Pachatel se po hrůzném činu šel udat.  

Ráj gladiol. Jaroslava má na zahradě přes 200 druhů

Žinkovy - Kdybyste teď navštívili Jaroslavu Rybákovou v Žinkovech, stoprocentně od ní dostanete krásnou kytici gladiol.

Na Mži vyplul i prezident s ochrankou

Plzeň – Černý superb s pražskou poznávací značkou si razí cestu přes množství diváků. Uvnitř automobilu sedí pan prezident se svou ochrankou.

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení