Chyba totiž stojí plzeňskou poštovní doručovatelku Zdeňku Kšířovou drahocenný čas a cestu navíc.

Do práce přichází stejně jako její kolegyně už na pátou. Nejdřív třídí poštu, do terénu se dostává zpravidla kolem deváté. „A před Vánoci, kdy je zásilek pětkrát víc než obvykle, to bývá nejnáročnější. Lidé si hodně objednávají zboží z internetu. V době mobilního boomu lidé posílali na svátky jenom SMS. V posledních dvou letech se ale znovu objevují pohledy, roznesu jich deset dvacet za den," upozornila 55letá žena.

Při odchodu je Plzeňanka obtěžkaná třemi taškami, dalších pět plných pytlů na ni čeká v terénu. „Připadám si jako oslice," dodala s úsměvem. Podle jejího názoru je důležité si poštu dobře uspořádat. „Musí vás trasou jakoby provázet. Když ne, bloudíte, hledáte, vracíte se. Tím si zpočátku musí projít úplně každý," prozradila Kšírová.

I když listonošky navštíví denně stovky lidí, chvíle, které stráví u jednoho klienta, se rovnají jen několika minutám. „Teď není čas ani na kus řeči. Málokdy během dne se můžete u někoho zastavit. Mám přitom štěstí na lidi. Někdo mi něco nabídne, pozve dál, ale musím většinou odmítnout," uvedla Kšírová. V terénu je přibližně šest hodin, pak míří zpátky a věnuje se administrativě a přípravě na následující den. „Když chci stihnout práci dřív, nasadím rychlé tempo. To pak ale v podstatě běžím celou trasu a schody beru po dvou," vylíčila.

Právě před Vánocemi ale může na takové myšlenky zapomenout. Výjimkou pro ni teď není ani dvanáctihodinová směna. „To je pak náročnější skloubit s přípravami na svátky. Kolegyně třeba pečou po nocích, což jsem dřív dělala taky. Letos si to vzala na starosti tchyně," dodala Kšírová.