VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cizinci přicházejí do Plzně hlavně za prací

Plzeň – Absolvent hudební akademie, tedy vysokoškolsky vzdělaný člověk, který nyní dělá pomocné práce. 

28.3.2012 4
SDÍLEJ:

Plzeňští studenti medicíny, jejichž vírou je islám, se scházejí na kolejích v mešitě k pravidelné modlitbě. V pátek k ní patří i kázáníFoto: DENÍK/Vlastimil Leška

Inženýrka a projektantka atomových elektráren, která se dnes živí jako uklízečka. Co mají tito dva lidé společného? První pochází z Moldávie, druhá z Ukrajiny. Jsou to cizinci, kteří dnes žijí v Plzni.

Podle údajů Ministerstva vnitra České republiky žilo v Plzni k 30. listopadu 2011 celkem 10 928 cizinců. Pobyt více než čtyři a půl tisíce z nich byl trvalý. Národnostně tradičně ve městě převažovali Vietnamci, Slováci a Ukrajinci.

Většina cizinců do města přichází za prací. Pokud ji ale chtějí získat, musí často slevit a dělat nekvalifikované práce. Protože se však nyní povolení k pobytu nevydává pro nekvalifikované pracovníky ze zemí mimo Evropskou unii, začíná jich ubývat.

„Dříve tu bylo hodně Mongolů,“ říká Gabriela Berglová z Centra pro podporu integrace cizinců pro Plzeňský kraj a dodává: „Ti ale v poslední době využili možnost dobrovolného návratu.“

Podle Heleny Duchkové z Poradny pro cizince a uprchlíky Diecézní charity Plzeň naopak přibývá lidí z nových členských zemí EU – nejčastěji tak do Plzně přicházejí Rumuni, Bulhaři a opět Slováci.

Vzhledem k tomu, že cizinci do Plzně přicházejí za prací, týkají se jejich problémy právě jí. Typický je prý klientský systém. Zprostředkovatel, většinou stejného etnika, nabídne a zprostředkuje práci. Svým „klientům“ zařizuje bydlení, papíry, peníze i ubytování. „Z takového systému je těžké se vyvázat,“ říká Berglová. „Hospodářská situace zapříčinila to, že dnes řešíme hlavně pracovněprávní problémy,“ potvrzuje Duchková. Pro jiné cizince jsou jakousi spojkou s úřady jejich děti: „Ty často umí lépe jazyk než rodiče,“ říká Jakub Sachr z organizace Tady a teď, která právě děti učí český jazyk a orientaci v české kultuře. Kurzy českého jazyka jsou populární i v Centru pro integraci. Tady se ale učí převážně dospělí.

Cizinci v Plzni

V roce 2011 bylo podle Ministerstva vnitra v Plzni evidováno 10 928 cizinců.
Přechodný pobyt mělo 6257 z nich, 4635 mělo pobyt trvalý.
V roce 2011 bylo v celém Plzeňském kraji evidováno 23 370.
Nejčastějšími národnostmi jsou Vietnamci, Slováci a Ukrajinci.

Kulturní šok: Tramvaje jezdí včas

Dva z nich si objednají velké pivo, dva kafe. U stolku v kavárně Měšťanské besedy sedí dva Italové, jeden Španěl a Francouz. V Plzni jsou na univerzitě na stáži v rámci programu Erasmus.

Důvody, proč si vybrali zrovna Plzeň, jsou různé. Student práv z Milána Francesco Carra chtěl poznat zemi, o které nevěděl nic, a navíc se mu líbila desetiměsíční délka stáže, která jinde možná nebyla. Budoucí právník Daniele Iacobuzio z Udine přijel, protože píše diplomovou práci o ústavě v právních systémech východoevropských zemí.

Manolo Callejas Ruiz ze španělské Granady získal praxi jako učitel na Gymnáziu Luďka Pika a inženýr z Paříže Charles Lioret myslel na levné výdaje a nechal si poradit od kamarádů, kteří tu byli vloni.

Francesco míchá preso a vypráví, že první, co ho v Čechách oslnilo, byla organizace. Tramvaje tu jezdí včas a obchody mají otevřeno už ráno, což je oproti Itálii rozdíl. To potvrzuje i Daniele. „Život je tak o dost jednodušší,“ říkají oba.

Manolova zkušenost je trochu jiná. Už předtím totiž půl roku strávil v Olomouci, takže kulturní šok nebyl tak velký. Jediné, co ho znovu a znovu šokuje, je chladné počasí. Charles jako hlavní přednost města vidí jeho přehlednost. V porovnání s Paříží mu Plzeň přijde malá. Lidé tu mají šanci se rychle poznat.

Za hlavní nevýhodu skoro všichni považují, že jsou Češi více uzavření. „Na dotazy odpoví, rádi poradí, ale málokdy člověk dostane víc,“ říká Francesco.

Čas své stáže si užívají. „Pořádáme docela dost večírků,“ směje se Francecso. „Fakt? Kdy?“ špičkuje Manolo. To, že je Plzeň menší město, je prý patrné i na tom, že mimo středu a pátek bývají večer podniky prázdné.
Bydlení na kolejích na Borech je sice obtížné, ale „protože je nejlevnější, dá se to vydržet,“ soudí opět nejmluvnější Francesco.

Všichni by se do Plzně rádi vraceli i po skončení stáže. Daniele je fotbalový fanoušek, navštívil sedmkrát zápasy Viktorie Plzeň a spřátelil se s jejími fanoušky. „Pro mě je Viktorie druhým klubem mého srdce, hned po Udinese,“ říká vysoký Ital.

Manolo má navíc jeden sen – zůstat na Gymnáziu Luďka Pika ještě další rok. Třeba se mu splní.

Češi jsou přirozeně milí a rádi chodí ven, překvapilo Španěla v Plzni

César Rodríguez Dopico

César Rodríguez Dopico učí už pět let španělštinu a lingvistiku na Gymnáziu Luďka Pika v Plzni. V České republice mu nejvíc chybí čerstvé ovoce, zelenina, ryby a mořské plody.

Jak jste se dostal do Plzně? Jak jste získal práci učitele španělštiny na gymnáziu?
Po třech letech, kdy jsem učil v Kamerunu na univerzitě jako asistent, jsem cítil potřebu přiblížit se Evropě. Takže jsem se přihlásil do bilingvního programu, kde teď učím, a vybral jsem si Českou republiku, protože už jsem tu předtím byl (v Praze, v Českém Krumlově, Telči a Brně) jako turista a líbilo se mi tu, až na počasí v únoru. Další důvod byl, že jsem chtěl být blíže svému rodnému Španělsku.

Co vás v Plzni nejvíc negativně a nejvíc pozitivně překvapilo?
Na začátku to bylo trošku komplikovanější, protože jsem byl myslí daleko odsud. Co mě ale velice pozitivně překvapilo, že jsou Češi od přírody milí a jak je krajina plná lidí, když je hezky. To je důležitý a obdivuhodný rys místní kultury. Pro Španěla je negativní nedostatek čerstvého ovoce a zeleniny a pro Galicijce navíc nedostatek ryb a mořských plodů.

Jaký je rozdíl mezi českými a španělskými studenty?
Čeští studenti jsou skutečně zaujatí a zvědaví, ale je pravda, že vzdělávací systémy se dost liší a tu a tam je důležitý výběr studentů už při přijímacích zkouškách. Důsledkem je, že je pak práce učitele jednodušší.

Jak vnímáte svou práci učitele?
Osobně si o sobě i o studentech myslím, že můžeme být šťastní za bilingvní program (česko-španělský). To studentům umožňuje, aby se dobře naučili jazyk, dokud jsou ještě mladí. Získávají důležité mezinárodní zkušenosti, které zlepšují jejich dovednosti pro budoucnost, jako třeba studentské výměny.

Šestým patrem koleje znějí modlitby. Je tam mešita

Plzeňští studenti medicíny, jejichž vírou je islám, se scházejí na kolejích v mešitě k pravidelné modlitbě. V pátek k ní patří i kázání

Úplně obyčejné dveře v paneláku. Před nimi jsou odložené desítky párů bot. Jen propagační materiály v poličce a obrázek mešity s několika minarety na dveřích ukazuje, že právě tohle je místo, kde se scházejí plzeňští muslimové. Většina z nich jsou zahraniční studenti medicíny. Seřazení vedle sebe se modlí čelem k Mekce.

„Místnost musí být prostorná, abychom mohli stát vedle sebe. A taky musí být čistá,“ popisují dva studenti Sulejman Rašíd a Chatib podmínky pro mešitu. V této na kolejích v Bolevci se schází okolo padesátky věřících už dvanáct let.

Žena mezi nimi není žádná. „Znám tady v Plzni dvě nebo tři holky, které jsou muslimky. Ženy ale na páteční modlitby nemusí chodit,“ vysvětluje Chatib a dodává: „Já jsem pro, aby žena chodila alespoň jednou týdně do mešity. Bůh jí ale dal nejtěžší úkol, starat se o děti není legrace. Proto mají ženy v islámu méně povinností než muži.“

Přítomnost žen by ale v malé místnosti s citáty z Koránu zarámovanými na stěně znamenala nutné úpravy. Prostor pro ně by musel být oddělen.

V pátek k modlitbě patří i kázání. V jeho držení se střídají mezi sebou. Klasického duchovního totiž studenti nemají.

„Jedním slovem: islám pro mě znamená mír,“ říká dobrou češtinou znovu student šestého ročníku, který pochází z Palestiny: „V tom, že islám mluví o odporování zlu, je podobný křesťanství nebo judaismu.“

Jak se mu žije v sekulární společnosti v Čechách? „Naše náboženství nám dává podmínky, ale také nám říká, že máme respektovat zvyky země, kde žijeme. Každý národ je něčím specifický, ale důležitý je právě vzájemný respekt,“ dodává.

„Pro nás to znamená jen větší návštěvy v pátek. Nemáme s tím problém,“ říká vedoucí koleje Tereza Toistová.

Studenti se rozcházejí. Sulejman Rašíd působí unaveně. Aby ne, vždyť má právě za sebou úspěšné státnice z interny.

Autor: Vít Poláček

28.3.2012 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Do auta plného lidí najel traktor, ve voze cestovaly i děti

Ilustrační foto

Indiáni v přípravě narazili. Motor je přejel v přesilovkách

Vášnivý kozel se otíral o kolemjdoucí

Plzeň - Zvíře zatoužilo po páření, a tak uniklo ze zajištěného dvorku na ulici. 

Dívka odešla na nákup. Domů se už nevrátila

Rybnice - Pohřešovaná sedmnáctiletá dívka by se mohla pohybovat ve společnosti jednoho nebo dvou mužů ve věku 20 - 25 let. 

Muž obviněný z vraždy skončil ve vazbě

Plzeň - Dvaačtyřicetiletý muž, jenž v sobotu zabil svého přítele, skončil v pondělí ve vazbě. 

Povedlo se, Chříč otevře školu

Chříč – Pivoňka bude děti vzdělávat pomocí metody Montessori.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení