V popisu práce mají konejšit nedonošená miminka. Do náručí berou nemluvňátka, z nichž některá mají pouhých 1,5 kilogramu. Řeč je o chovacích asistentkách, kterým ve Fakultní nemocnici (FN) Plzeň nikdo neřekne jinak než chovací tety.„Naše profese neznamená jenom dvanáct hodin denně chovat miminka. Jezdíme s nimi na vyšetření, pod dohledem sestry je můžeme koupat, přebalovat nebo měřit teplotu. Snažíme se být sestřičce pravou rukou," vysvětluje Ilona Kaderová.

Na neonatologickém oddělení FN Plzeň se za rok předčasně narodí asi 300 dětí. Ty nejmenší z nich přijdou na svět ve 24. týdnu těhotenství matky, jejich váha se tedy pohybuje kolem 500 gramů. Protože u nich hrozí řada zdravotních komplikací, jsou v péči lékařů a sestřiček na jednotce intenzivní a resuscitační péče. „Když pominou největší nebezpečí a miminka přiberou na zhruba 1,5 kilo, jdou na další úsek JIP – k nám. Ke zdravotní péči se přidává i vývojová, na které se také podílíme. Snažíme se nemluvňátka vypiplat. Musíme je naučit samostatně jíst. S maminkou zase probíráme, jak dítě přebalit, jak mu změřit teplotu a postarat se o něj. Fungujeme taky jako laktační poradkyně," uvedla Kaderová.

Plzeňanka pracuje na neonatologickém oddělení, kam přišla z dětské neurologie, už pět let. „Zpočátku to byl šok. Zarážely mě třeba otázky od vystrašených maminek, když mělo jejich dítě teplotu 37,1. Nevěděla jsem, jak jim pomoci. Teď už chápu, že jsou vystresované, některé zmatené. Snažíme se s nimi mluvit a podpořit je, že v situaci nejsou samy," nastínila Kaderová.

Ne všechny matky však mohou být se svými ratolestmi v nemocnici. Některé se musejí starat ještě o další potomky, jiným to nedovolují například špatné sociální podmínky. Právě kvůli stoprocentní péči a zázemí pro miminka zavedla FN Plzeň jako vůbec první v republice chovací asistentky. Snahou je rovněž maximálně napodobit přirozené prostředí pro dítě, což znamená i přímý tělesný kontakt. „Když miminko pláče, vezmeme ho do náručí a většinou se uklidní, to je opravdu hezký pocit. V tu chvíli zastaneme maminku," řekla asistentka.

Ona nebo její kolegyně Ilona Hostinská se během dvanáctihodinové služby dostane do kontaktu se všemi nedonošenými, jichž je na neonatologii přibližně dvacet. „Krmení je tady nastavené po třech hodinách. Pokud je potřeba, pomáháme také s ním. Přednost má samozřejmě to miminko, které brečí, vyžaduje si naši pozornost. Pochováme ho, nakrmíme pod dohledem sestřiček, přebalíme a změříme teplotu," doplnila Hostinská. Vyjma toho doplňuje na JIP potřebný materiál jako stříkačky, sondy, pleny, oblečení apod. Nedílnou součástí práce chovací asistentky je také jezdit s malými pacienty na různá vyšetření.

Pro Kaderovou, jež vychovala dvě dcery, je zaměstnání koníčkem. „Je to opravdu radost. Není to jako pracovat v továrně. Máme tu skvělý kolektiv a já si uvědomuju, že jsem ta nejnižší složka celého týmu. Vím, že jsem důležitá, ale jsou tady lékaři, sestřičky, kteří odvádějí skvělou práci," zdůraznila. Největší odměnou pro chovací asistentku jsou příběhy se šťastným koncem. „Jedna maminka tady s chlapečkem strávila 3,5 měsíce. Zvykla si u nás natolik, že nechtěla jít domů. Každý rok za námi přijde s dortem, přinese nové fotky a my můžeme vidět pokroky u chlapečka. A moc hezké je, když maminky, které si prošly nelehkým začátkem, pomáhají ostatním a angažují se v neziskových organizacích," uzavřela.