VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Promovaná psycholožka: Říkají mi Kudláková

PLZEŇ - Psycholožka krajského hasičského záchranného sboru Blanka Nechvátalová se dostala k této práci prý náhodou. Když hledala zaměstnání, kamarádka jí poradila, aby zkusila i státní složky. A vyšlo to. S prací u hasičů je spokojená.

11.6.2007
SDÍLEJ:

Blanka NechvátalováFoto: DENÍK/Šárka Meissnerová

Kdo je Blanka Nechvátalová

- Narodila se v roce 1978 ve Znojmě
- V letech 1997 – 2002 studovala v Plzni na filozofické fakultě obor Teorie a filozofie komunikací
- Psychologii vystudovala na magisterském studiu v Brně
- Již pátým rokem pracije u hasičů jako psycholožka
Jste velmi mladá. Jak dlouho už působíte mezi hasiči v této profesi?
Teď pátým rokem.
Co vás na této práci baví nejvíc a co vám nejvíc vyhovuje?
Hlavně různorodost. Objíždím stanice v kraji, abych mohla s hasiči rozebírat jejich problémy, připravuji školení, posuzuji osobnostní způsobilost uchazečů o zaměstnání a další věci. Je to široká oblast.
Jezdíte i na výjezdy přemlouvat možné sebevrahy, aby si poslední skok rozmysleli?
Ano, taky mě můžou zavolat k takovému případu nebo i k pomoci obětem mimořádných událostí. Také k uklidnění evakuovaných lidí.
Hlavní náplní vaší práce ale asi bude starost o hasiče. S jakými problémy za vámi nejčastěji chodí?
To je také různé. Nejvíc možná s osobními problémy, které přináší jejich partnerský život nebo se chtějí poradit například i s výchovou dětí. Hodně hasičů studuje, takže si přijdou třeba půjčit knihy nebo zkonzultovat seminární a diplomové práce. A samozřejmě poskytuji pozásahovou posttraumatickou péči. S problémem se na mě mohou obrátit i rodiny hasičů.
Jaké jsou nejhorší traumatické zážitky ze zásahu?
To může být smrt dítěte nebo i kolegy, pohled na extrémně vypadající oběti, nezdařená záchranná akce atd. Při zásahu pracují hasiči z větší části automaticky, ale po jeho skončení mají prostor přemýšlet nad tím, jak na ně zásah zapůsobil.
Jaký mohou mít takové zážitky na člověka dopad a jsou hasiči psychicky odolnější?
I když hasiči projdou hned při ucházení se o místo u sboru psychotesty a časem si najdou nějaký způsob, jak se s psychickým tlakem vyrovnávat, jsou to pořád lidé. Když mají traumatický zážitek, s kterým se nevyrovnají, může se jim na něj pořád vracet vzpomínka. Třeba když ohlásí nehodu, on si okamžitě vzpomene na tu tragickou, rozbuší se mu srdce a může ho to i blokovat tak, že by nemusel plně a účinně zasáhnout jako dříve.
Co mu v takovém případě může pomoci?
Základem je, aby mluvil o tom, co prožívá a co to s ním dělá. Sebepoznání zvyšuje odolnost a je důležité, aby příště věděl, co mu pomohlo se s tím zážitkem vypořádat.
Můžou se v hlavách hasičů nakupit problémy tak, aby to bylo hodně vážné a mohlo by to vést až k sebevraždě?
Hasiči přece nejsou stroje. Vážné problémy by se snad projevily, i když jeden hasič z Košutky se loni v létě oběsil, ale co ho k tomu vedlo, přesně nevíme. Nikomu neřekl, že by měl nějaký závažný problém. Ani jeho dobří přátelé ze směny nevytušili, že se děje něco mimořádného. Bohužel až po jeho smrti začali zjišťovat, co z podaných informací z jeho života byla pravda a co všechno tajil.
Nevyčítáte si, že jste tomu nezabránila?
To nemůžu. S naprostou většinou hasičů nejsem až v tak častém kontaktu, abych případné změny v chování a jednání okamžitě rozpoznala. Musel by přijít sám nebo by mě museli upozornit ze směny. Ale nikdo nevěděl, že má např. až takové finanční problémy. Chlapi dokáží mezi sebou udržet tajemství.
Už někdy někdo zasahoval u nehody svých příbuzných nebo známých?
Ano, stalo se to. Když to ten hasič zjistil, tak nezasahoval a nahradil ho někdo jiný. To se rozhodně nebere jako nějaké pochybení, lékaři přece také neoperují příbuzné.
Jakým způsobem se hasiči zbavují stresu a nepříjemných zážitků? Prý jim pomáhá černý humor.
Každý se s tím vyrovnává po svém. Někomu pomáhá sport, někomu klid a samota. Černý humor může být jen krátkodobá pomoc pro rychlé vyrovnání se se situací, ale je to běžný přístup.
Jak často za vámi hasiči chodí se svými problémy?
Takhle že by po zásahu přišli sami od sebe a zaťukali na dveře a chtěli si o něčem popovídat, to ani ne. Spíš mi zavolá velitel nebo také sleduji, co se děje, a když je nějaká tragická událost, tak jim někdy zavolám sama. Fakt je ten, že plzeňské hasiče znám lépe, a tak si s nimi popovídám mnohem častěji a někdy z toho nakonec vyplyne něco, s čím bych jim mohla pomoci. Poslední dobou je hodně zatěžuje třeba i administrativa, protože narostl její objem.
Nemají strach u vás zaklepat, protože se bojí, že je třeba doporučíte postavit mimo službu?
Ještě část hasičů se stále věnuje otázce mých kompetencí, ale snažím se všem rovnou říkat, že doporučit někoho mimo službu rozhodně nemohu.
Bylo těžké získat si důvěru hasičů, když jste začínala?
Důvěru vlastně získávám ještě teď. Vždycky když jsem někde byla prvně, několik hasičů se mě ujalo a zkoušeli mě tak jako oťukávat. Právě tím, že jsem žena, bylo hezky poznat, kdy se prolomily ledy. Je to poznat například z jejich chování. Jakmile se přestávají hodně kontrolovat, mluví jako bych tam nebyla, tak už vnímám, že jsem k nim na dobré cestě.
A jak se cítíte jako žena mezi samými muži?
Dobře. S tím nemám žádný problém, protože mám mužský kolektiv ráda. S některými hasiči se už znám poměrně hodně dobře. Občas s nimi chodím i na popracovní akce.
Kam? Do hospody na pivo?
Jasně.
A tam s nimi také řešíte jejich problémy?
V hospodě nepracuji, ale stejně naslouchám. Bývají tam i otevřenější. Někdy mají takové tendence začít něco rozebírat, ale když vím, že už by to nebylo dobré, tak řeknu, že to probereme jindy.
Takže si s nimi rozumíte. Máte nějakou přezdívku, kterou vás hasiči oslovují?
No jasně. Přece Kudláková. Já jsem je i trochu předběhla, a sama jsem jim řekla, ať mi tak klidně říkají, protože jsem tušila, že to přijde.
Jezdíte i na cvičení, kde ukazujete hasičům v praxi, jak mají jednat s lidmi, kteří prožívají krizi?
Nacvičujeme i to. Nebo s nimi jezdím na cvičení jako figurant. Vyprošťují mě z auta nebo spouští po laně v nosítkách. Někdy na ně zkouším hrát, že se při tom bojím, aby se mnou komunikovali a uklidnili mě.
A jsou dobří psychologové?
Ano. Pochopí, co hrajeme, mluví se mnou a uklidní mě. Cítím se pak bezpečně. Jsou dobří.
Baví vás taková cvičení?
Určitě. Baví mě i ty legrácky, které přijdou po něm. To mě čeká kýbl nebo něco takového. Prostě mě zlijou. To k hasičině patří. Až tohle zmizí, zmizí i „staří dobří“ hasiči.
11.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Marek Bakoš

A zase ten Bakoš. Tentokrát sestřelil Jihlavu

David Boubel se narodil 26. července ve 4:14 mamince Miroslavě a tatínkovi Lukášovi z Plzně. Po příchodu na svět ve FN vážil bráška dvouleté Nelinky 3400 gramů a měřil 50 cm.
9

Miminka z 19. srpna

Bezdomovci? Možná za Bolevákem či na Švabinách

Plzeň - Primátor zvažuje pořízení dvacítky mobilních buněk pro bezdomovce. Inspiroval se v Praze 9.

FOTO: Areál za Plazou láká Plzeňany ke sportu

Plzeň - Plzeň ožívá sportem, až do 27. srpna se v prostoru amfiteátru a parku za OC Plaza koná Letní Sportmanie Plzeň 2017.

V parku Homolka našli mrtvého bezdomovce

Plzeň - Policie v sobotu v podvečer vyjížděla do slovanského parku Homolka u náměstí Milady Horákové.

Další placené parkovací zóny jsou na dohled. Ještě letos

Plzeň - Parkoviště zdarma u autobusového nádraží bude náplastí na další zpoplatněné ulice. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení